miércoles, 12 de octubre de 2011

Autumn in the Czech Republic





It´s the most colourful season of all the seasons in the heart of Europe. That´s what I missed in Mexico. And these days it has already begun. Despite being October, it resembles summer. But don´t let trick yourself. The sky is even brighter, the mornings are a bit chilier, although the main difference which makes the autumn so unique in the Central Europe, is the beautiful trees, changing colours. It´s like in a fairy tale or a sweet dream. All around you, leaves with hundreds of thousands of unrepeteable colours, slowly falling from the trees. Neither can I express the wonders of the autumn in words, nor can I catch this momentum on my camera. You just have to see the Czech autumn and enjoy it by your own, here. The beginning of this autumn is really unusually wonderful. Unfortunatelly, this beauty will disappear in a few days.





jueves, 15 de septiembre de 2011

9/11




Na ČT 2 jsem zhlédl zajímavý dokument BBC o konspiračních teoriích 9/11, respektive o jejich chatrnosti. Vcelku zdařile je vyvracuje. Nezemřelo-li by toho osudného dne na Manhattanu tři tisíce lidí, daly by se mnohé označit za úsměvné. Bohužel to tak nejde, a tak se dá jen kroutit hlavou nad odvážností, až drzostí, statisíců odpůrců oficiálních prohlášení, kteří přicházejí s jasnými vysvětleními. Svoboda názorů má přednost, ovšem rozumný člověk si před osočením a vyřknutím názorů, něco o událostech a souvislostech zjistí.

V 50 minutovém dokumentu, který zhlédlo o poznání méně lidí, než youtubovské taháky konspiračních teorií, je jasně vidět, jak jsou všechny "teorie" do jedné děravé. Nejvíce času z celého dokumentu, zabere tolik kontroverzní (a přitom docela logicky vysvětlitelný) pád budovy 7. Vysvětlitelné pro ty, kteří chtějí vidět důkazy a naslouchat expertům. Spiknutí pro ty, kteří vidí jen záběry v TV a mají rudo před očima. Je tak snadné bez důkazu dštít síru a zasvěceně mluvit o tom kdo a jak „to“ přichystal. Žádný důkaz a vědecké, popř. expertizní vysvětlení, naopak neberou za „správný“ a drží si svou linii.

Spiknutí US vlády, nadnárodních společností, Reuters i BBC (která odvysílala že 7 spadla ještě předtím, než se skutečně stalo), v dokumentu jsem se dozvěděl, že do spiknutí měli být zapojeni dokonce i NYPD (policisté) a FDNY (newyorští hasiči) - kteří na ta letadla na Manhattanu od rána čekali. Pro mne zcela novou tezí pádu budovy 7, hraničící se zdravým rozumem, je pak teorie o zabudování výbušnin do konstrukce mrakodrapů už při stavbě budovy v 80.l (!). Prosazuje jí v závěrů ten samý chlápek, předseda architektů, kterému bylo vyvráceno všechno jím předtím obhajované.

Nechť si každý udělá vlastní obrázek. Respektive, výcuc obrázků, které nám poskytují masmédia a pod jejichž absolutním vlivem, pod vlivem toho co nám chtějí prozradit, co nám utají, a kam naše myšlení směřují, je naprostá většina z nás. Jak to „skutečně“ bylo, vědí a ty pravé důkazy k tomu má, jen pár zasvěcených. A je to tak dobře. Proč ale dávat přednost vysvětlení „konspirátorů“ před výpověďmi expertů, statiků, hasičů, vlády? Jedno je ale snad opravdu pozitivní. Totiž, že je možné o všem svobodně mluvit a projevovat názor. To by stěží bylo možné v řadě režimů před rokem 89., stejně jako za současných režimů třeba na Blízkém východě nebo tolik opěvovaném, „jarem rozkvetlém“, arabském světě.

Konspirační teorie, jedna z mnohým ukázek: http://www.youtube.com/watch?v=mhLhK0HeU6Q

Vyvracení konspirační teorie: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10236336757-konspiracni-teorie-o-11-zari-2001/20938254460/

Foto:
http://news.in.msn.com/international/article.aspx?cp-documentid=5430720

miércoles, 17 de agosto de 2011

Lacanjá y la vida de los “Indios”

Si en México denominas a alguien „Indio“, probablemente aquel infeliz tendrá ganas de pegarte (en lengua coloquial: te partirá la madre). Yo lo siento diferente. Considero la palabra indio como inofensiva, incluso como una palabra honorable.
Para mí, acostumbrado de ver desde la niñez las películas “western“, los Indios siempre han sido héroes incomparables con nadie. Por sus valores, actitudes, sabiduría.

Así también para mí, la gente indígena de Chiapas, el estado más pobre (y más bello de México) tiene un lugar especial en mi corazón. En particular los de la parte de la selva Lacandona, del pueblo Lacanjá Chansayab.

Les voy a contar de ellos – los hombres de la selva, los descendientes de antiguos Mayas. Era enero de 2010, cuando visité por primera vez el resto de la famosa selva Lacandona en el corazón de Chiapas. ¿Por qué el resto? Porque los intereses de diferentes grupos e indiferencia del gobierno mexicano hicieron durante las últimas décadas (desde los años 50´s) de la selva casi un bosque normal, y redujeron su tamaño a 30% del volumen que solía ocupar. A pesar de eso ya en enero de 2010 vi la majestuosa laguna de Miramar, en el paraíso natural. Siete meses después visité la Selva Lacandona por segunda vez, y tuve la suerte de conocer a los Lacandones en persona, con su cabello largo, batas blancas, sonrisas y buen humor. También conocí al Chamán, el médico principal y buena vibra de los Lacandones, sus historias me dejaron con boca abierta. El pueblo llamado Lacanjá Chansayab - entrada a la selva cerca del Bonampak - es pequeño. Sin embargo, es el más grande que los Lacandones tienen – pues ya no quedan muchos. De estatura pequeños, de corazón grandes. Al pueblito regresé casi un año después y ya había otros bebés, de las mismas mamás y de mamás que hace un año todavía eran niñas.

Son olvidados por el gobierno, pero la civilización ya los alcanzó. Durante los últimos años el número de turistas en esta área ha crecido de forma similarmente alarmante como ha disminuido la selva en Chiapas. Los turistas llevan a la selva Lacandona sus costumbres y estilos de vida, y muchas veces no están dispuestos dejarlos en sus ciudades. Eso implica algunos cambios tremendos para los indígenas, los cuales ven turistas mayormente como fuente de dinero, con el cual ni saben qué hacer (aparte de comprar las Sabritas, galletas Gamesa u otras porquerías que pueden conseguir en la tiendita del pueblo Lacanjá). Si les das un dulce, lo comen con tanto gusto, pero el plástico, botellas vacias, etc. los tiran donde sea… Acostumbrados como lo han hecho con cascaras de frutas y todos los alimentos que han conseguido en sus alrededores, en la naturaleza, durante toda su vida. No se los puede culpar, no se los ha educado, ni tienen idea que hacen algo malo, algo que al final del día puede destruir a ellos mismos. Es la culpa de la gente “civilizada” que no les había explicado qué hacer con la basura, que se ha infiltrado con nuestros alimentos y mercancía, es la culpa de nosotros que nos hemos metido en su territorio… bastante parecido a la historia de México, a la historia de América Latina en general.


Con nuestras carreteras, electricidad, ropa y comodidad, los cuales necesitamos (¿de verdad?) para llegar a esta parte de Chiapas, hemos cambiado - de forma irreversible - la manera cómo vivirán los Lacandones en el futuro. Así, no solamente para mí surge una gran pregunta, ¿Cuál de los Derechos humanos de la 2da y 3ra generación hay que favorecer? El derecho de tener la propia cultura, costumbres, derecho a medio ambiente sano, parece ser menos importante que el derecho de desarrollo (en el sentido más amplio). Es un gran reto: Cómo hacer que los Lacandones tengan las oportunidades que todos nosotros tenemos, cómo asegurarles la atención médica adecuada y al mismo tiempo cómo proteger su propia identidad. Estoy convencido que aquellos derechos se encuentran en un enfrentamiento, una colisión grave, un choque inevitable. Temo, que el mundo “civilizado” en la selva lacandona ya ganó. No sólo que los Lacandones toman Coca-cola, manejan motocicletas y no duermen bien en sus hamacas sin ver la Emperatriz en la tele. Ya pronto no podrán ni meterse en su río sagrado, donde el gobierno chiapaneco planea poner el sistema de drenaje. A los Lacandones nadie les pregunta, no tienen por qué hablar. No tienen educación, y según las autoridades tampoco entienden a lo que es bueno para ellos. ¿Realmente nos gusta un desarrollo “sustentable” así?

viernes, 22 de julio de 2011

Terorismus v Norsku aneb má babička pravdu?

Read more about terrorist attacks in Norway at http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-14256712 Bombový útok, stejně jako o několik hodin později neméně krvavý útok střelnou zbraní, které se odehrály v odpoledních hodinách v Oslu a okolí, bude moci být zítra s jistotou (?) označen (v tuto chvíli ještě se značnými pochybnostmi) za další hrůzné a zbabělé teroristické činy islámských radikálů. Jak se učí při hodinách Terorismu a Extremismu na většině univerzit v ČR i ve světě… zaútočit v co nejpřekvapivějším okamžiku, zapůsobit činem na co nejširší sociální okruh, vyvolat paniku, a především využít hromadných sdělovacích prostředků – mocnosti 21. století č. 1. k zastrašení, vyděšení, i bez reálné možnosti dosažení cílů a naději na změnu – toť některé ze znaků terorismu nové epochy.


Otázka, kterou mi předkládá půl druhé hodiny má milá babička a na kterou se velmi těžko hledá uspokojující odpověď : "Proč si ty grázly sem pouštíme, Lukáši? Nebylo náhodou lepší, když měla každá země zavřenou hranici a kontrolovala si, koho si do země pustí? Proč si nezalezou někam do svých nor a nás nenechají na pokoji? Může se to stát i v Praze, viď?"

Začnu od zadu...“může babi, stejně jako Norsko jsme i my členy NATO, čs. kontingenty působí v Afganistánu, na Balkáně, na rozdíl od Norska se ale tolik nezapojujeme do kampaně v Libyi, nemáme tam F-16, a taky nejsme tak často prostředníkem znesvářených stran ve světový diplomacii. No a taky u nás zatím žije v porovnání s Norskem prakticky bezvýznamná muslimská menšina. Islámští radikálové nerozlišují – pro ně jsme všichni Západ babi, bezvěrci hodni vyhubení. Na druhou stranu, dlužno dodat – kdo zaseje vítr, sklízí bouři...a objektivně řečeno, v řadě Blízkovýchodních zemí, Severní Africe atd. vysazovaly především USA (rozuměj Západ - pro islamisty) vítr pravidelně od 60. let. Teď už je zbytečný se ptát, jak se k „nám“ ti grázlové dostali, poněvadž už se dávno nejedná jen o zarostlé podivíny v pyžamu, ale inteligentní, vysokoškolsky vzdělaný mladíky, někdy s bílou pletí a blonďatými vlasy, narozený na Západě a tudíž tvořící plnohodnotnou součást „nás“ a našeho světa. Jak proti tomu bojovat? Těžko, snažit se začleňovat, nesegregovat, zabránit vymývání mozků, ukazovat jim výhody demokracie...a hlavně...nedělat sami velký boty a podfuky v zahraniční politice, nekázat vodu a nepít přitom víno, nemít dvojí měřítka!(pod zástěrkou prosazování LP vtrhnout do země a svrhnout režim z ekonom. důvodů, podporovat a hanět diktátory, jak se nám to hodí)...No a jestli by bylo lepší mít zavřený hranice a ostnatý drát? Z hlediska mezinárodního terorismu..zcela určitě babi.

Aider à la Grèce ou pas?

Le sommet de la dernière chance a commencé hier et a fini hier. Sauver le Grèce ou non? Oui…Le résultat est l’adoption d’un deuxième plan d’aide à la Grèce d’un montant de 160 milliards d’Euro. C´est bien peu de chose, pourquoi une banqueroute pour le Grèce est très probable et je dirais aussi…inévitable.

Grèce, le Europe et le monde entier ne peut pas attendre plus longtemps. Les présidents et premier ministres des pays membres de la zone euro, réunis hier (21.7.) à Bruxelles afin de s’entendre sur les modalités d’un plan de sauvetage de l’économie grecque. Et non seulement c´est un problème grecque, mais aussi de tout le Europe.

Mes amis français me pardonnèrent. Je sais bien que je fais des progrès, même s’il y a encore beaucoup fautes. C´est la raison pour la quel je suis écrit cette post – pour améliorer mon mauvais français.


Pour autre information, verrez http://www.france24.com/

Les dirigeants de la zone euro ont annoncé jeudi soir à Bruxelles un deuxième plan pour sauver la Grèce de la faillite, d'un montant total de 158 milliards d'euros, avec une contribution substantielle des banques et des autres créanciers privés du pays.

"Le plan fait à peu près 160 milliards d'euros", a déclaré le chef du gouvernement

Il a détaillé la répartition en parlant de 109 milliards d'euros de prêts qui viendront de l'Europe et du Fonds monétaire international, le reste, 49,6 milliards d'euros, provenant d'une contribution du secteur privé créancier de la Grèce.
Sur ce dernier montant, 37 milliards d'euros viendront d'une "contribution volontaire" des banques créancières, tandis que 12 milliards d'euros consisteront en un rachat de dette sur le marché.
Sur plus long terme, les banques apporteront une contribution encore plus substantielle, chiffrée à 135 milliards par le président français Nicolas Sarkozy. "Au total, l'effort sera de 135 milliards d'euros" pour les seuls créanciers privés de la Grèce, a-t-il assuré.

"Nous avons décidé de soutenir la Grèce en tant que membre de l'euro et de la zone euro. C'est un engagement déterminé", a-t-il assuré. "Nous sommes conscients des efforts demandés aux Grecs, l'ensemble des pays de la zone euro ont décidé d'être à leur côté, on ne peut abandonner un membre de la zone euro à partir du moment où celui-ci s'engage dans un programme de réforme", a-t-il ajouté.

Le président de l'Union européenne (UE) Herman Van Rompuy a confirmé la participation du FMI, qui avait encore jugé cette possibilité "hypothétique" plus tôt dans la journée.

"Nous avons conclu un accord sur un nouveau programme d'aide pour couvrir entièrement les besoins de financement" de la Grèce, qui "sera financée à la fois par l'Union européenne et le FMI", a-t-il déclaré lors d'une conférence de presse.

Nicolas Sarkozy a par ailleurs annoncé qu'il ferait "avant la fin de l'été" des propositions pour améliorer la gouvernance de la zone euro avec la chancelière allemande Angela Merkel, alors que des voix s'élèvent pour réclamer que la zone euro évolue vers une gestion plus fédérale de sa monnaie.

La chancelière Angela "Merkel et moi sommes convenus qu'il fallait avancer dans la gouvernance économique dans les prochaines semaines de façon ambitieuse et volontariste", a-t-il affirmé.
"Avant la fin de l'été, nous ferons des propositions. (...) Notre ambition est de saisir l'occasion de la crise grecque pour faire un saut qualitatif dans la gouvernance de la zone euro", a-t-il ajouté, sans donner de détails.

Source :
http://www.france24.com/fr/20110721-sarkozy-contribution-135-milliards-banques-plan-dette-grece-zone-euro-defaut-paiement
Source du foto:http://www.bestpicturegallery.com/Oia_Santorini_Greece_best_picture_gallery.htm

jueves, 21 de julio de 2011

Doña Confusión












Estoy aquí, no me ves
Sacrifiqué nada, pero lo haré.
Ya te extraño, aunque no crees
Alejaste en instante solo
Culpa tengo yo al ser afirmativo

Demasiado lejos lo dejé llegar
En poder mío ya no está manejar
Corazón llora y duele, te voy
Amar por siempre. ¿Dónde? ¡Oy!
¡Aquí! Dices. Digo. Me voy.
Abrazandote. Manos juntas, tus dedos chiquitos,
Muévete conmigo…quédate…entiéndeme, besitos.
¿Ya no seré Pompas para ti?

Escapar no resuelve nada
A quién amo, amo. Así será.
Del puro amor solo un tiempo
Vivir se puede. ¿Dónde hay futuro?
Tapachula, orgullo ¿Perla del Pacífico?
Pobre de ti, infierno te apodan, poco cómico.
Lo mismo tengo yo. Fuera el calor,
Frío en dentro.
Confusión total, y quedó el dolor.


Un poema auténtico, triste, lleno de confusión y frustración, sin rima… Escrito en la caliente ciudad de Tapachula, unos días antes de que tome la decisión.

Lunes, 13.6.2011, temperatura: 35˚C.

miércoles, 29 de junio de 2011

Gente buena, gente mexicana!


"Cuantas veces, en las famosas peseras del DF, no tuve cambio y la gente me pagó mi pasaje o me lo regaló el chofer... Impresiontante y algo rarísimo en la R. Checa. No en México."



Durante los últimos meses he escrito varios posts sobre México, los cuales tienen algo en común; critican a este país bonito en el corazón de las Américas. Haber leído mis entradas otra vez, llegué a la conclusión, de que los lectores pueden pensar que el único hipócrita y amargado soy yo, y que no me gusta México. Quiero que sepan, que solo lo contrario es cierto. Mi intención no ha sido, desde luego, criticar sin fundamento, sino criticar constructivamente para incendiar y fomentar el debate.

Durante los más que tres años que he estado en su paraíso natural, admito, que me enamoré de México y de ustedes más, que a cualquier otro país/nación. Y por eso los critico.

Mexicanos, tienen tantas y tantas calidades innumerables, con las cuales muchos checos no cuentan, y probablemente jamás las tendrán. La actitud de un mexicano ante la vida, su pensamiento positivo, entusiasmo, amigabilidad y amabilidad, el amor hacia la patria, sus caras sonrientes - siempre felices (o por lo menos pretendiéndolo) no encontrarán en la misma cantidad en mi país nativo, nunca.
Sé qué difícil es a veces vivir en México, sobre todo para las personas que no tienen aseso a leer este post, a leer en internet, o simplemente leer en general.

A pesar de todas las dificultades que tienen que enfrentar, los mexicanos no se quejan, no maldicen, toman la vida como es y cómo se debería de tomar. Y son felices. Desafortunadamente, muchos no tienen otra experiencia para poder comparar. Pero la mayoría de los checos tampoco, y a pesar de que vivimos en abundancia de todo, nos quejamos. Y felices, muchas veces…no somos.

Mexicanos, admiro a sus pensamientos positivos, sus brazos siempre abiertos y preparados a apapachar al extranjero. Cuantas veces, en las famosas peseras del DF, no tuve cambio y la gente me pagó mi pasaje o me la regaló el chofer... Impresiontante y algo rarísimo en la R. Checa. No en México. Gracias por ser como son. Los aprecio mucho y nunca olvidaré los años que pasé, gracias a ustedes, en sus hermosos Estados Unidos Mexicanos. Qué importa que haya defectos, México se ama con todo lo que es, con lo bueno y malo.

Hay una cosa que sé con certeza. Sé que en un futuro, todo el México puede crecer, y tendrá que. Y no me refiero únicamente al PIB o al desarrollo de los estudiantes del TEC o ITAM, sino a todas las comunidades de Chiapas, Oaxaca o Guerrero. Depende de ustedes y depende también de nosotros – extranjeros - cómo hablaremos de México, como nos portaremos y que tanto de nuestras experiencias le podremos aportar. Te debemos mucho, México.


Algún día, no muy lejano, regresaré. Es un hecho. Mientras no dejaré reflexionar, pues sigue siendo mucho de lo que no he escrito en este sitio.

¡A güevo …che checo guango! seguro contestaría mi carnal allá en el DF o Chiapas…