Mexico – „World Ice-Hockey champion“

It would be a good joke… if it wasn´t published in one of the most respected Mexican newspaper – El Universal and in the Mexican CNN. It´s a kind of the local mentality and of something special which can be called a “national propaganda“. Mexico is the biggest, the most wonderful and the best in everything.

“Champions. The ice-hockey players from Mexican National Team won the Championship U-20” (Photo and text: Archivo El Universal)

It can be true that the national ice-hockey team of Mexico U-20 beated Serbia and won the tournament – according the local media – the World Championship in IceHockey. However, the authors failed to mention that the „World Championship“ was held among one of the weakest hockey countries in the world – or even more – among countries that do not play Ice-hockey at all. Well, to be honest, they do – as well as the Czechs play cricket or the Vietnamese polo.

The Tournament in Mexico was a Division III Tournament. Nowadays, there are four levels of Championship U-20, and the teams from Division I will never ever play against the teams from Division III because of the incompatibility at the level of quality of the teams. In Ice hockey tournaments it does not function as in the football´s World Cup, where the weakest can play against the strongest ones.

The real Ice-hockey championship U-20 (Top Division) was this year held in Buffalo, USA. The participating teams included, as usually Canada, Czech Republic, Finland, Russia, Germany, Norway, Switzerland, Slovakia, Sweden, USA...And the only champions who won the „Ice hockey World-Championship 2011 U-20“ were Russian. Just to remind, the Champions in the main category (men) for the 2010 were Czechs while beating the Russians.

I wish only the best to the efforts of the Mexican Ice hockey. But let say the truth, and let stay on the earth – in 2011 Mexico did not win the Ice Hockey – Championship U-20. Never say never, maybe one day the Mexicans will be the World champions in hockey, but first of all, they have to jump the huge abyss of 3 other levels of the world´s ice hockey. Good luck!

Category and participating teams in IceHockey Championship U-20 2011:

Top Division - Canada, Czech Rep., Finland, Russia, Germany, Norway, Switzerland, Slovakia, Sweden, USA
Division IA – Belarus, Great Britain, Italy, Japan, Latvia, Ukraine,
Division IB – Austria, Croatia, Denmark, Kazakhstan, Lithuania, Slovenia
Division IIA – Belgium, Spain, Estonia, France, Iceland, Netherlands
Division IIB – Australia, China, Hungary, Corea, Poland, Romania
Division III – Mexico, Bulgary, New Zealand, Serbia, DPR Corea, Taipei Turkey

Source:
El Universal: http://www.eluniversal.com.mx/notas/738463.html
CNN: http://mexico.cnn.com/deportes/2011/01/19/mexico-se-corona-campeon-en-el-mundial-de-hockey-sobre-hielo

Zatoulaný kufr aneb do nebe volající

V Evropě jde všechno ok, velebnosti. O svoje kufry se nemusíte starat, dostanete je až na místě, rovnou u východu. Ne tak na americkém kontinentu. Z Prahy přes Frankfurt (ač s dost krátkou dobou 1.5h) šlo vše v pohodě. Na obrazovkách speciálu 767 do Houstonu jsem byl několikrát ubezpečen, že jako mezinárodní spoj, bude na rozdíl od vnitrostátních - amerických, moje zavazadlo pokračovat plynule přes Houston a já se o něj starat nemusím. Pro jistotu jsem si však počkal v houstonské hale u pásu a věděl jsem proč...Už před rokem mě takhle ubezpečovali při přestupu v Dallasu, že prý půjde kufr automaticky do Mexico City, pak jsme se samozřejmě v Mexiku dozvěděli, že jsme prý nechali kufr na letišti v Dallasu. A hle, mezi zavazadly, která vyjela cestujícím s konečnou destinací Houston byl i tentokrát můj dosud v igelitu zabalený starý dobrý, u Vietnamců koupený kufr s cedulkou destinace Mexico. Nic mne nepřekvapilo. Měl jsem čas ještě 3 hodiny, zavazadlo jsem si sám dovlekl k přepážce, jim až pod nos a znovu provedl check-in. Černoška mi s úsměvem popřála krásnou cestu. Přiletím do Mexico City, vyčerpán po 25h letu, k mému překvapení kufr nikde. Vyplnil jsem formulář u přepážky Continental Airlines a dostal informaci, že kufr je v Houstonu, že zítra prvním ranním letem přijedou až za mnou domů. No na kafe jim nepostavim.

Ještě mi dali telefonní číslo (bezplatnou linku), kde si mohu kdykoliv zjišťovat, kde teď kufr je. No tak jsem si zjistil..leda tak kulový. Ještě, že jsem ráno dobil kredit. Při třetím pokusu a 5 minutách čekání mi slečna pověděla..zapište si číslo..a už to vypadlo, ani jsem si ho nedopsal, došel kredit. No jistě, ona bezplatná linka mně dneska stála přes 300 pesos, ona totiž byla bezplatná, ale asi jen pro Američany v Houstonu. Tak jsem si ještě vyhledal tracking code (což jsem měl udělat hned) a s bezmocí zjistil, že kufr se teď nachází v Guatemala City. Možná už obklopen chemickou četou. Možná že se jim i sám rozejde. 22.5kg vážící poklad obsahoval totiž i několik zrajících výběrových sýrů z jihočeské - dosud přeživší Madety, třeba Romadur, taky Blaťácký zlato, nějaký hermelíny.

Ach jo. Je mi líto sýru, několika balení lázeňských oplatek, dvou flašek moravskýho vína, dárků pro Aničku, nových svetrů od babiček, froté pyžama, nového strojku na holení, plnotučný hořčice v elegantním plastovém balení za 6Kč, těch čokolád a sušenek a kolečkových bruslí. Co s tím asi teď bude, v jakým stavu, a jestli vůbec se to ke mně všechno dostane? Ví jen bůh.
Na těch amerických letištích snad pracují opravdu úplný magoři...zdar a sílu Zemi neomezených možností.

Zdroj obrázků: http://www.worldtracer.aero/cgi-bin/cagframe.exe?type=bag&tran=xxxCO&link=nzip&L1=en

Ještědské zamilovávání

Slyšet v hlavních večerních zprávách o výšce sněhové pokrývky na českých horách a vidět záběry šťastných českých rodinek a průzkumy, kolik lidí a v jakých dnech se chystá letos lyžovat je pro mne zklidněním, pastvou pro oči a pro uši. Nic takovýho v mexických zprávách neuslyšíte, velebené úspěchy policie a vojska při zátazích na pašeráky drog, aféry a příběhy slavných, vysoká politika s pozlátkem. Ale výška sněhu a plány obyčejných rodin zachycené na kameře, a promítané v televizních zprávách, to by se v Mexiku stát nemohlo. Pro Mexičany zprávy až příliš přízemní. Bohužel.

Ani já jsem letos neodolal a na hory se po dlouhých pěti letech vypravil. Pozvání kamaráda z města pod Ještědem (jím zvaného Long Beach City) nešlo odmítnout, a tak jsem díky partě mých kámošů prožil jedny z nejhezčích dnů z mého krátkého pobytu u nás doma. V Liberci jsem byl zatím jedinkrát, ještě s rodinkou do tehdy nového centra zábavy Babylon jsme se plahočili vlakem přes půl dne. Stálo to tenkrát za to. Neméně jsem si užil i letošních kratochvil v libererecké kotlině a lehce nad ní. Netušil jsem, jakou krásu skýtá město bílých tygrů a už vůbec jsem nevěděl o rozlehlém ski-areálu nad ním, o kouzlu, které těmto místům dodává vysoká čepice sněhové nadílky. Jak trefně poznamenal kamarád: „Jak z Mrazíka“. Vždycky jsem nadával na poměry na českých horách, na zastaralé pomy a kotvy, na ceny, na málo sněhu, na ploché kopce, na fronty u vleků. Všechno zpět. Liberecký areál mi ukázal, že se ČR (alespoň Liberecko) může bezostyšně srovnávat s alpskými a podalpskými středisky třeba v Itálii. Téměř perfektně upravné sjezdovky od černé až po modré, tramvaj až pod vlek, čtyřsedačkové lanovky s „koberci“, milí lidé, provotřídní občerstvení na svahu téměř za lidovky (poctivá česnečka za 29, pivo za 25, nebo moravský vrabec za 90 Kč, ani věhlasný medový moučník marlenka za 39 Kč se přiliš nevymykal standardu). Česnečka a zlatavý mok ze Svijan (zal. 1564) v kritickou „vyhladovělou hodinu“ však spolehlivě zahřeje, postačí, a člověk může pokračovat v dovádění na carvingových speciálech - na kterých jsem si odbyl premiéru - až do zavíracích hodin.

Také oslava půlnoci nového roku proběhla den předtím na jedničku. Pravda, snad trochu neplánovaně a spontánně, uprostřed sjezdovky, pod vrcholem Hubáčkem navrženého skvostu, čekajícího na zápis do seznamu Unesco. Jak už to někdy bývá, nedoběhli jsme. Nebylo však čeho litovat – přiťukli jsme si vzájemně i s dalšími kolemjdoucími, lopatáři, pytlaři i „obyčejnými chodci“. Výhled na rozlehlý katastr Liberce s výbuchy ohňostrojů byl podívanou náramnou, sjezd dolů na lopatách a pytlích (liberecky „ježdítkách“) zase ohromujícím, jízdu v cozumelském VW brouku vícekrát překonávajícím, zážitkem.

Do Liberce a okolí jsem se zamiloval. Určitě díky partě lidí, se kterými jsem tam pobýval. Dle mých očí má s jihem Čech dosti společného, historii v centru města, hokej na úrovni, krásný okolí, přírodu, milé lidi, i kamarádovo bydlo včetně jorkšírské fenky a obětavou, milující maminku – znamenitou kuchařku - v ulici u známého kosmonauta. To vše i další drobnosti mi velice, a jen v tom nejlepším, připomínaly můj domov. Pod Ještěd se zase těším, snad v létě... Víte, mám tam dobrou známost, urozenou a až z nejvyšších šlechtických kruhů. A moc si toho vážim.

Pozn.: Long Beach City je v liberecké hantýrce Liberec, podle zkratky LBC.