Es un placer...estudiar en el TEC

A pesar de que este semestre, las materias en el TEC son bastante pesadas, al mismo tiempo son también interesantísimas. Todas tienen algo que todavía no pude encontrar en ningúna que llevaba en mi país. Los profesor son verdaderamente los mejores expertos y profesionales en los temas. Ni un día te dejan descansar. Investigación, proyectos, exámenes, ejercicios de simulación, debates,... Es una maravilla. Especialmente me llena la matería de los jueves – Historía Mundial de Diplomacia – desde las 19 h cada jueves estoy como un pez en agua, estoy comiendo las informaciones como un lobo hambriente, participando y disfrutando los momentos con una de las mejores profesoras que he tenido. Gracias a la EGAP, y en particular gracias a mi familia la cuál financia mis estudios, puedo disfrutar este semestre tan pesado pero tan interesante, que me llena, desarolla y desempeňa de una manera increíble. Siento que estoy creciendo profesionalmente, siento que estoy dando a los estudios lo máximo. El Derecho internacional Público, Comercio Internacional, Gobierno y Sociedad Civil, Curso de Francés y La Historia Mundial de Diplomacia me vuelven loco (en el mejor sentido posible), me encantan!
Te agradezco Tecnológico de Monterrey, Campus Ciudad de México...Que bueno que vine ;)

Černá hodinka

Po dlouhém odmlčení, plném nových zážitků, zvratů a především neustávajících školních povinností se na chvíli zas vracím. To abych si osvěžil tu nejkrásnější mateřštinu, s jakou se jen člověk může narodit, ten nejbohatší jazyk, kterým mohu vyjádřit téměř cokoli. Budu dneska stručný, oživení mé mateřštiny, také na popud mojí kamarádky, budiž dnešním hlavním cílem.
Od počátku mého pobytu tady v ulici Primera Cerrada de Tlalayote zažívám už poněkolikáté věc nemilou – přerušení dodávky elektrické energie. Nevím, komu bych měl spílat dnes, jestli poryvům větru, které mohly snadno shodit větev na dráty, které tady v Mexiku vedou kdekudy, nebo vinit jeden z největších a také nejhůře prosperujících státem dotovaných energetických podniků, kterého jsou poslední dny plné noviny jakožto ulice jeho bývalých zaměstnanců a nebo zkrátka spoléhat na radu mé domácí: „Nebojte, však ono to za pár hodin zas naskočí, snad se nám nezkazí maso v lednici.“

V dětství a vlastně doposud, jsem měl a mám černé hodinky obzvláště rád. Poslouchání taťkových nevšedních pohádek, hraní Stopy Xapatanu z Ábíčka nebo Sázek a dostihů, švitoření tehdy malého bratříčka a cinkavý zvuk maminčinných pletacích jehel. To vše při skomírajícím světle voňavé svíce. Ale věřte mi, že tento pátek se mi takové sezení při svíčkách tolik nezamlouvá. Měl bych konečně pohnout s písemným zpracováním obchodní politiky Evropské Unie k Latinské Americe a měl jsem na to vyčleněný právě tento večer. Co nadělám. Počítač energii potřebuje, baterka je příliš slabá a tak jen posledními pár řádky obšťastním čtenáře. Jen dvou svíček zář mi dělá společnost při vracení se ve vzpomínkách do mého milovaného srdce Starého světa. Čert ví, proč poslední dobou vzpomínám tolik na nejrůznější zážitky z dětství, na rodinné dovolené, humorné historky s kamarády z různých školních stupňů i krajů. Ještě než mi zhasne počítač, naposledy se přesvědčím, jestli mne opravdu smysly nešálí a v Zemích koruny české skutečně řádí v půli října sněhová kalamita. Je to taková pozitivní závist kterou k vám, kteří se teď nacházíte v zasněžených krajinách - ovšem v bezpečí a blízko sálajícího krbu - cítím. Klasik praví, že zde je i nadále na politickém barometru setrvalá níže, a jak tak kouká, nic se nezmění. Přes to všechno v Mexiku ale prý ani letos sněžit nebude.