Po dlouhém odmlčení, plném nových zážitků, zvratů a především neustávajících školních povinností se na chvíli zas vracím. To abych si osvěžil tu nejkrásnější mateřštinu, s jakou se jen člověk může narodit, ten nejbohatší jazyk, kterým mohu vyjádřit téměř cokoli. Budu dneska stručný, oživení mé mateřštiny, také na popud mojí kamarádky, budiž dnešním hlavním cílem.
Od počátku mého pobytu tady v ulici Primera Cerrada de Tlalayote zažívám už poněkolikáté věc nemilou – přerušení dodávky elektrické energie. Nevím, komu bych měl spílat dnes, jestli poryvům větru, které mohly snadno shodit větev na dráty, které tady v Mexiku vedou kdekudy, nebo vinit jeden z největších a také nejhůře prosperujících státem dotovaných energetických podniků, kterého jsou poslední dny plné noviny jakožto ulice jeho bývalých zaměstnanců a nebo zkrátka spoléhat na radu mé domácí: „Nebojte, však ono to za pár hodin zas naskočí, snad se nám nezkazí maso v lednici.“
V dětství a vlastně doposud, jsem měl a mám černé hodinky obzvláště rád. Poslouchání taťkových nevšedních pohádek, hraní Stopy Xapatanu z Ábíčka nebo Sázek a dostihů, švitoření tehdy malého bratříčka a cinkavý zvuk maminčinných pletacích jehel. To vše při skomírajícím světle voňavé svíce. Ale věřte mi, že tento pátek se mi takové sezení při svíčkách tolik nezamlouvá. Měl bych konečně pohnout s písemným zpracováním obchodní politiky Evropské Unie k Latinské Americe a měl jsem na to vyčleněný právě tento večer. Co nadělám. Počítač energii potřebuje, baterka je příliš slabá a tak jen posledními pár řádky obšťastním čtenáře. Jen dvou svíček zář mi dělá společnost při vracení se ve vzpomínkách do mého milovaného srdce Starého světa. Čert ví, proč poslední dobou vzpomínám tolik na nejrůznější zážitky z dětství, na rodinné dovolené, humorné historky s kamarády z různých školních stupňů i krajů. Ještě než mi zhasne počítač, naposledy se přesvědčím, jestli mne opravdu smysly nešálí a v Zemích koruny české skutečně řádí v půli října sněhová kalamita. Je to taková pozitivní závist kterou k vám, kteří se teď nacházíte v zasněžených krajinách - ovšem v bezpečí a blízko sálajícího krbu - cítím. Klasik praví, že zde je i nadále na politickém barometru setrvalá níže, a jak tak kouká, nic se nezmění. Přes to všechno v Mexiku ale prý ani letos sněžit nebude.
No hay comentarios.:
Publicar un comentario