Zatoulaný kufr aneb do nebe volající

V Evropě jde všechno ok, velebnosti. O svoje kufry se nemusíte starat, dostanete je až na místě, rovnou u východu. Ne tak na americkém kontinentu. Z Prahy přes Frankfurt (ač s dost krátkou dobou 1.5h) šlo vše v pohodě. Na obrazovkách speciálu 767 do Houstonu jsem byl několikrát ubezpečen, že jako mezinárodní spoj, bude na rozdíl od vnitrostátních - amerických, moje zavazadlo pokračovat plynule přes Houston a já se o něj starat nemusím. Pro jistotu jsem si však počkal v houstonské hale u pásu a věděl jsem proč...Už před rokem mě takhle ubezpečovali při přestupu v Dallasu, že prý půjde kufr automaticky do Mexico City, pak jsme se samozřejmě v Mexiku dozvěděli, že jsme prý nechali kufr na letišti v Dallasu. A hle, mezi zavazadly, která vyjela cestujícím s konečnou destinací Houston byl i tentokrát můj dosud v igelitu zabalený starý dobrý, u Vietnamců koupený kufr s cedulkou destinace Mexico. Nic mne nepřekvapilo. Měl jsem čas ještě 3 hodiny, zavazadlo jsem si sám dovlekl k přepážce, jim až pod nos a znovu provedl check-in. Černoška mi s úsměvem popřála krásnou cestu. Přiletím do Mexico City, vyčerpán po 25h letu, k mému překvapení kufr nikde. Vyplnil jsem formulář u přepážky Continental Airlines a dostal informaci, že kufr je v Houstonu, že zítra prvním ranním letem přijedou až za mnou domů. No na kafe jim nepostavim.

Ještě mi dali telefonní číslo (bezplatnou linku), kde si mohu kdykoliv zjišťovat, kde teď kufr je. No tak jsem si zjistil..leda tak kulový. Ještě, že jsem ráno dobil kredit. Při třetím pokusu a 5 minutách čekání mi slečna pověděla..zapište si číslo..a už to vypadlo, ani jsem si ho nedopsal, došel kredit. No jistě, ona bezplatná linka mně dneska stála přes 300 pesos, ona totiž byla bezplatná, ale asi jen pro Američany v Houstonu. Tak jsem si ještě vyhledal tracking code (což jsem měl udělat hned) a s bezmocí zjistil, že kufr se teď nachází v Guatemala City. Možná už obklopen chemickou četou. Možná že se jim i sám rozejde. 22.5kg vážící poklad obsahoval totiž i několik zrajících výběrových sýrů z jihočeské - dosud přeživší Madety, třeba Romadur, taky Blaťácký zlato, nějaký hermelíny.

Ach jo. Je mi líto sýru, několika balení lázeňských oplatek, dvou flašek moravskýho vína, dárků pro Aničku, nových svetrů od babiček, froté pyžama, nového strojku na holení, plnotučný hořčice v elegantním plastovém balení za 6Kč, těch čokolád a sušenek a kolečkových bruslí. Co s tím asi teď bude, v jakým stavu, a jestli vůbec se to ke mně všechno dostane? Ví jen bůh.
Na těch amerických letištích snad pracují opravdu úplný magoři...zdar a sílu Zemi neomezených možností.

Zdroj obrázků: http://www.worldtracer.aero/cgi-bin/cagframe.exe?type=bag&tran=xxxCO&link=nzip&L1=en