Autumn in the Czech Republic

It´s the most colourful season of all the seasons in the heart of Europe. That´s what I missed in Mexico. And these days it has already begun. Despite being October, it resembles summer. But don´t let trick yourself. The sky is even brighter, the mornings are a bit chilier, although the main difference which makes the autumn so unique in the Central Europe, is the beautiful trees, changing colours. It´s like in a fairy tale or a sweet dream. All around you, leaves with hundreds of thousands of unrepeteable colours, slowly falling from the trees. Neither can I express the wonders of the autumn in words, nor can I catch this momentum on my camera. You just have to see the Czech autumn and enjoy it by your own, here. The beginning of this autumn is really unusually wonderful. Unfortunatelly, this beauty will disappear in a few days.

9/11

Na ČT 2 jsem zhlédl zajímavý dokument BBC o konspiračních teoriích 9/11, respektive o jejich chatrnosti. Vcelku zdařile je vyvracuje. Nezemřelo-li by toho osudného dne na Manhattanu tři tisíce lidí, daly by se mnohé označit za úsměvné. Bohužel to tak nejde, a tak se dá jen kroutit hlavou nad odvážností, až drzostí, statisíců odpůrců oficiálních prohlášení, kteří přicházejí s jasnými vysvětleními. Svoboda názorů má přednost, ovšem rozumný člověk si před osočením a vyřknutím názorů, něco o událostech a souvislostech zjistí.

V 50 minutovém dokumentu, který zhlédlo o poznání méně lidí, než youtubovské taháky konspiračních teorií, je jasně vidět, jak jsou všechny "teorie" do jedné děravé. Nejvíce času z celého dokumentu, zabere tolik kontroverzní (a přitom docela logicky vysvětlitelný) pád budovy 7. Vysvětlitelné pro ty, kteří chtějí vidět důkazy a naslouchat expertům. Spiknutí pro ty, kteří vidí jen záběry v TV a mají rudo před očima. Je tak snadné bez důkazu dštít síru a zasvěceně mluvit o tom kdo a jak „to“ přichystal. Žádný důkaz a vědecké, popř. expertizní vysvětlení, naopak neberou za „správný“ a drží si svou linii.

Spiknutí US vlády, nadnárodních společností, Reuters i BBC (která odvysílala že 7 spadla ještě předtím, než se skutečně stalo), v dokumentu jsem se dozvěděl, že do spiknutí měli být zapojeni dokonce i NYPD (policisté) a FDNY (newyorští hasiči) - kteří na ta letadla na Manhattanu od rána čekali. Pro mne zcela novou tezí pádu budovy 7, hraničící se zdravým rozumem, je pak teorie o zabudování výbušnin do konstrukce mrakodrapů už při stavbě budovy v 80.l (!). Prosazuje jí v závěrů ten samý chlápek, předseda architektů, kterému bylo vyvráceno všechno jím předtím obhajované.

Nechť si každý udělá vlastní obrázek. Respektive, výcuc obrázků, které nám poskytují masmédia a pod jejichž absolutním vlivem, pod vlivem toho co nám chtějí prozradit, co nám utají, a kam naše myšlení směřují, je naprostá většina z nás. Jak to „skutečně“ bylo, vědí a ty pravé důkazy k tomu má, jen pár zasvěcených. A je to tak dobře. Proč ale dávat přednost vysvětlení „konspirátorů“ před výpověďmi expertů, statiků, hasičů, vlády? Jedno je ale snad opravdu pozitivní. Totiž, že je možné o všem svobodně mluvit a projevovat názor. To by stěží bylo možné v řadě režimů před rokem 89., stejně jako za současných režimů třeba na Blízkém východě nebo tolik opěvovaném, „jarem rozkvetlém“, arabském světě.

Konspirační teorie, jedna z mnohým ukázek: http://www.youtube.com/watch?v=mhLhK0HeU6Q

Vyvracení konspirační teorie: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10236336757-konspiracni-teorie-o-11-zari-2001/20938254460/

Foto:
http://news.in.msn.com/international/article.aspx?cp-documentid=5430720

Lacanjá y la vida de los “Indios”

Si en México denominas a alguien „Indio“, probablemente aquel infeliz tendrá ganas de pegarte (en lengua coloquial: te partirá la madre). Yo lo siento diferente. Considero la palabra indio como inofensiva, incluso como una palabra honorable.
Para mí, acostumbrado de ver desde la niñez las películas “western“, los Indios siempre han sido héroes incomparables con nadie. Por sus valores, actitudes, sabiduría.

Así también para mí, la gente indígena de Chiapas, el estado más pobre (y más bello de México) tiene un lugar especial en mi corazón. En particular los de la parte de la selva Lacandona, del pueblo Lacanjá Chansayab.

Les voy a contar de ellos – los hombres de la selva, los descendientes de antiguos Mayas. Era enero de 2010, cuando visité por primera vez el resto de la famosa selva Lacandona en el corazón de Chiapas. ¿Por qué el resto? Porque los intereses de diferentes grupos e indiferencia del gobierno mexicano hicieron durante las últimas décadas (desde los años 50´s) de la selva casi un bosque normal, y redujeron su tamaño a 30% del volumen que solía ocupar. A pesar de eso ya en enero de 2010 vi la majestuosa laguna de Miramar, en el paraíso natural. Siete meses después visité la Selva Lacandona por segunda vez, y tuve la suerte de conocer a los Lacandones en persona, con su cabello largo, batas blancas, sonrisas y buen humor. También conocí al Chamán, el médico principal y buena vibra de los Lacandones, sus historias me dejaron con boca abierta. El pueblo llamado Lacanjá Chansayab - entrada a la selva cerca del Bonampak - es pequeño. Sin embargo, es el más grande que los Lacandones tienen – pues ya no quedan muchos. De estatura pequeños, de corazón grandes. Al pueblito regresé casi un año después y ya había otros bebés, de las mismas mamás y de mamás que hace un año todavía eran niñas.

Son olvidados por el gobierno, pero la civilización ya los alcanzó. Durante los últimos años el número de turistas en esta área ha crecido de forma similarmente alarmante como ha disminuido la selva en Chiapas. Los turistas llevan a la selva Lacandona sus costumbres y estilos de vida, y muchas veces no están dispuestos dejarlos en sus ciudades. Eso implica algunos cambios tremendos para los indígenas, los cuales ven turistas mayormente como fuente de dinero, con el cual ni saben qué hacer (aparte de comprar las Sabritas, galletas Gamesa u otras porquerías que pueden conseguir en la tiendita del pueblo Lacanjá). Si les das un dulce, lo comen con tanto gusto, pero el plástico, botellas vacias, etc. los tiran donde sea… Acostumbrados como lo han hecho con cascaras de frutas y todos los alimentos que han conseguido en sus alrededores, en la naturaleza, durante toda su vida. No se los puede culpar, no se los ha educado, ni tienen idea que hacen algo malo, algo que al final del día puede destruir a ellos mismos. Es la culpa de la gente “civilizada” que no les había explicado qué hacer con la basura, que se ha infiltrado con nuestros alimentos y mercancía, es la culpa de nosotros que nos hemos metido en su territorio… bastante parecido a la historia de México, a la historia de América Latina en general.

Con nuestras carreteras, electricidad, ropa y comodidad, los cuales necesitamos (¿de verdad?) para llegar a esta parte de Chiapas, hemos cambiado - de forma irreversible - la manera cómo vivirán los Lacandones en el futuro. Así, no solamente para mí surge una gran pregunta, ¿Cuál de los Derechos humanos de la 2da y 3ra generación hay que favorecer? El derecho de tener la propia cultura, costumbres, derecho a medio ambiente sano, parece ser menos importante que el derecho de desarrollo (en el sentido más amplio). Es un gran reto: Cómo hacer que los Lacandones tengan las oportunidades que todos nosotros tenemos, cómo asegurarles la atención médica adecuada y al mismo tiempo cómo proteger su propia identidad. Estoy convencido que aquellos derechos se encuentran en un enfrentamiento, una colisión grave, un choque inevitable. Temo, que el mundo “civilizado” en la selva lacandona ya ganó. No sólo que los Lacandones toman Coca-cola, manejan motocicletas y no duermen bien en sus hamacas sin ver la Emperatriz en la tele. Ya pronto no podrán ni meterse en su río sagrado, donde el gobierno chiapaneco planea poner el sistema de drenaje. A los Lacandones nadie les pregunta, no tienen por qué hablar. No tienen educación, y según las autoridades tampoco entienden a lo que es bueno para ellos. ¿Realmente nos gusta un desarrollo “sustentable” así?

Terorismus v Norsku aneb má babička pravdu?

Read more about terrorist attacks in Norway at http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-14256712 Bombový útok, stejně jako o několik hodin později neméně krvavý útok střelnou zbraní, které se odehrály v odpoledních hodinách v Oslu a okolí, bude moci být zítra s jistotou (?) označen (v tuto chvíli ještě se značnými pochybnostmi) za další hrůzné a zbabělé teroristické činy islámských radikálů. Jak se učí při hodinách Terorismu a Extremismu na většině univerzit v ČR i ve světě… zaútočit v co nejpřekvapivějším okamžiku, zapůsobit činem na co nejširší sociální okruh, vyvolat paniku, a především využít hromadných sdělovacích prostředků – mocnosti 21. století č. 1. k zastrašení, vyděšení, i bez reálné možnosti dosažení cílů a naději na změnu – toť některé ze znaků terorismu nové epochy.

Otázka, kterou mi předkládá půl druhé hodiny má milá babička a na kterou se velmi těžko hledá uspokojující odpověď : "Proč si ty grázly sem pouštíme, Lukáši? Nebylo náhodou lepší, když měla každá země zavřenou hranici a kontrolovala si, koho si do země pustí? Proč si nezalezou někam do svých nor a nás nenechají na pokoji? Může se to stát i v Praze, viď?"

Začnu od zadu...“může babi, stejně jako Norsko jsme i my členy NATO, čs. kontingenty působí v Afganistánu, na Balkáně, na rozdíl od Norska se ale tolik nezapojujeme do kampaně v Libyi, nemáme tam F-16, a taky nejsme tak často prostředníkem znesvářených stran ve světový diplomacii. No a taky u nás zatím žije v porovnání s Norskem prakticky bezvýznamná muslimská menšina. Islámští radikálové nerozlišují – pro ně jsme všichni Západ babi, bezvěrci hodni vyhubení. Na druhou stranu, dlužno dodat – kdo zaseje vítr, sklízí bouři...a objektivně řečeno, v řadě Blízkovýchodních zemí, Severní Africe atd. vysazovaly především USA (rozuměj Západ - pro islamisty) vítr pravidelně od 60. let. Teď už je zbytečný se ptát, jak se k „nám“ ti grázlové dostali, poněvadž už se dávno nejedná jen o zarostlé podivíny v pyžamu, ale inteligentní, vysokoškolsky vzdělaný mladíky, někdy s bílou pletí a blonďatými vlasy, narozený na Západě a tudíž tvořící plnohodnotnou součást „nás“ a našeho světa. Jak proti tomu bojovat? Těžko, snažit se začleňovat, nesegregovat, zabránit vymývání mozků, ukazovat jim výhody demokracie...a hlavně...nedělat sami velký boty a podfuky v zahraniční politice, nekázat vodu a nepít přitom víno, nemít dvojí měřítka!(pod zástěrkou prosazování LP vtrhnout do země a svrhnout režim z ekonom. důvodů, podporovat a hanět diktátory, jak se nám to hodí)...No a jestli by bylo lepší mít zavřený hranice a ostnatý drát? Z hlediska mezinárodního terorismu..zcela určitě babi.

Aider à la Grèce ou pas?

Le sommet de la dernière chance a commencé hier et a fini hier. Sauver le Grèce ou non? Oui…Le résultat est l’adoption d’un deuxième plan d’aide à la Grèce d’un montant de 160 milliards d’Euro. C´est bien peu de chose, pourquoi une banqueroute pour le Grèce est très probable et je dirais aussi…inévitable.

Grèce, le Europe et le monde entier ne peut pas attendre plus longtemps. Les présidents et premier ministres des pays membres de la zone euro, réunis hier (21.7.) à Bruxelles afin de s’entendre sur les modalités d’un plan de sauvetage de l’économie grecque. Et non seulement c´est un problème grecque, mais aussi de tout le Europe.

Mes amis français me pardonnèrent. Je sais bien que je fais des progrès, même s’il y a encore beaucoup fautes. C´est la raison pour la quel je suis écrit cette post – pour améliorer mon mauvais français.

Pour autre information, verrez http://www.france24.com/

Les dirigeants de la zone euro ont annoncé jeudi soir à Bruxelles un deuxième plan pour sauver la Grèce de la faillite, d'un montant total de 158 milliards d'euros, avec une contribution substantielle des banques et des autres créanciers privés du pays.

"Le plan fait à peu près 160 milliards d'euros", a déclaré le chef du gouvernement

Il a détaillé la répartition en parlant de 109 milliards d'euros de prêts qui viendront de l'Europe et du Fonds monétaire international, le reste, 49,6 milliards d'euros, provenant d'une contribution du secteur privé créancier de la Grèce.
Sur ce dernier montant, 37 milliards d'euros viendront d'une "contribution volontaire" des banques créancières, tandis que 12 milliards d'euros consisteront en un rachat de dette sur le marché.
Sur plus long terme, les banques apporteront une contribution encore plus substantielle, chiffrée à 135 milliards par le président français Nicolas Sarkozy. "Au total, l'effort sera de 135 milliards d'euros" pour les seuls créanciers privés de la Grèce, a-t-il assuré.

"Nous avons décidé de soutenir la Grèce en tant que membre de l'euro et de la zone euro. C'est un engagement déterminé", a-t-il assuré. "Nous sommes conscients des efforts demandés aux Grecs, l'ensemble des pays de la zone euro ont décidé d'être à leur côté, on ne peut abandonner un membre de la zone euro à partir du moment où celui-ci s'engage dans un programme de réforme", a-t-il ajouté.

Le président de l'Union européenne (UE) Herman Van Rompuy a confirmé la participation du FMI, qui avait encore jugé cette possibilité "hypothétique" plus tôt dans la journée.

"Nous avons conclu un accord sur un nouveau programme d'aide pour couvrir entièrement les besoins de financement" de la Grèce, qui "sera financée à la fois par l'Union européenne et le FMI", a-t-il déclaré lors d'une conférence de presse.

Nicolas Sarkozy a par ailleurs annoncé qu'il ferait "avant la fin de l'été" des propositions pour améliorer la gouvernance de la zone euro avec la chancelière allemande Angela Merkel, alors que des voix s'élèvent pour réclamer que la zone euro évolue vers une gestion plus fédérale de sa monnaie.

La chancelière Angela "Merkel et moi sommes convenus qu'il fallait avancer dans la gouvernance économique dans les prochaines semaines de façon ambitieuse et volontariste", a-t-il affirmé.
"Avant la fin de l'été, nous ferons des propositions. (...) Notre ambition est de saisir l'occasion de la crise grecque pour faire un saut qualitatif dans la gouvernance de la zone euro", a-t-il ajouté, sans donner de détails.

Source : http://www.france24.com/fr/20110721-sarkozy-contribution-135-milliards-banques-plan-dette-grece-zone-euro-defaut-paiement
Source du foto:http://www.bestpicturegallery.com/Oia_Santorini_Greece_best_picture_gallery.htm

Doña Confusión

Estoy aquí, no me ves
Sacrifiqué nada, pero lo haré.
Ya te extraño, aunque no crees
Alejaste en instante solo
Culpa tengo yo al ser afirmativo

Demasiado lejos lo dejé llegar
En poder mío ya no está manejar
Corazón llora y duele, te voy
Amar por siempre. ¿Dónde? ¡Oy!
¡Aquí! Dices. Digo. Me voy.
Abrazandote. Manos juntas, tus dedos chiquitos,
Muévete conmigo…quédate…entiéndeme, besitos.
¿Ya no seré Pompas para ti?

Escapar no resuelve nada
A quién amo, amo. Así será.
Del puro amor solo un tiempo
Vivir se puede. ¿Dónde hay futuro?
Tapachula, orgullo ¿Perla del Pacífico?
Pobre de ti, infierno te apodan, poco cómico.
Lo mismo tengo yo. Fuera el calor,
Frío en dentro.
Confusión total, y quedó el dolor.


Un poema auténtico, triste, lleno de confusión y frustración, sin rima… Escrito en la caliente ciudad de Tapachula, unos días antes de que tome la decisión.

Lunes, 13.6.2011, temperatura: 35˚C.

Gente buena, gente mexicana!

"Cuantas veces, en las famosas peseras del DF, no tuve cambio y la gente me pagó mi pasaje o me lo regaló el chofer... Impresiontante y algo rarísimo en la R. Checa. No en México."

Durante los últimos meses he escrito varios posts sobre México, los cuales tienen algo en común; critican a este país bonito en el corazón de las Américas. Haber leído mis entradas otra vez, llegué a la conclusión, de que los lectores pueden pensar que el único hipócrita y amargado soy yo, y que no me gusta México. Quiero que sepan, que solo lo contrario es cierto. Mi intención no ha sido, desde luego, criticar sin fundamento, sino criticar constructivamente para incendiar y fomentar el debate.

Durante los más que tres años que he estado en su paraíso natural, admito, que me enamoré de México y de ustedes más, que a cualquier otro país/nación. Y por eso los critico.

Mexicanos, tienen tantas y tantas calidades innumerables, con las cuales muchos checos no cuentan, y probablemente jamás las tendrán. La actitud de un mexicano ante la vida, su pensamiento positivo, entusiasmo, amigabilidad y amabilidad, el amor hacia la patria, sus caras sonrientes - siempre felices (o por lo menos pretendiéndolo) no encontrarán en la misma cantidad en mi país nativo, nunca.
Sé qué difícil es a veces vivir en México, sobre todo para las personas que no tienen aseso a leer este post, a leer en internet, o simplemente leer en general.

A pesar de todas las dificultades que tienen que enfrentar, los mexicanos no se quejan, no maldicen, toman la vida como es y cómo se debería de tomar. Y son felices. Desafortunadamente, muchos no tienen otra experiencia para poder comparar. Pero la mayoría de los checos tampoco, y a pesar de que vivimos en abundancia de todo, nos quejamos. Y felices, muchas veces…no somos.

Mexicanos, admiro a sus pensamientos positivos, sus brazos siempre abiertos y preparados a apapachar al extranjero. Cuantas veces, en las famosas peseras del DF, no tuve cambio y la gente me pagó mi pasaje o me la regaló el chofer... Impresiontante y algo rarísimo en la R. Checa. No en México. Gracias por ser como son. Los aprecio mucho y nunca olvidaré los años que pasé, gracias a ustedes, en sus hermosos Estados Unidos Mexicanos. Qué importa que haya defectos, México se ama con todo lo que es, con lo bueno y malo.

Hay una cosa que sé con certeza. Sé que en un futuro, todo el México puede crecer, y tendrá que. Y no me refiero únicamente al PIB o al desarrollo de los estudiantes del TEC o ITAM, sino a todas las comunidades de Chiapas, Oaxaca o Guerrero. Depende de ustedes y depende también de nosotros – extranjeros - cómo hablaremos de México, como nos portaremos y que tanto de nuestras experiencias le podremos aportar. Te debemos mucho, México.


Algún día, no muy lejano, regresaré. Es un hecho. Mientras no dejaré reflexionar, pues sigue siendo mucho de lo que no he escrito en este sitio.

¡A güevo …che checo guango! seguro contestaría mi carnal allá en el DF o Chiapas…

The Human Rights breach in southeast Mexico

In the same way the human rights (HR) are supposedly violated by the Americans while Mexicans try to cross the border with the U.S., also the southern Mexico´s frontier shines like a “red bulb” in eyes of the HR activists. Every day hundreds of migrants, particularly from Central America (but also Latin America in general and Africa), cross the Mexico-Guatemala border to get to the north of Río Grande seeking for a better life. Chiapas is the first Mexican state which they have to cross.

Sometimes, their experience resembles to a nightmare. The officers of the Mexican Institute of Migration (INM) as well as Mexican army are hunting day by day the migrants, in the streets and motorways near Tapachula, the largest Chiapas´s town at the southern border. They hunt migrants instead of hunting the drug lords. Why? As it is much easier to chase the unarmed. The migrants who can appear in Chiapas come from more than 60 nationalities (!) according the director of the local UNHCR office, H. K. Hartmark. Each week, each day and hour – the same view. Human beings deprived from their rights to information, to a just process, with their dignity seriously humiliated. The HR don´t constitute a major issue neither for the local people nor for the government. Despite the kind speeches of politicians, state governor or Federal government about the importance of the HR issue and the proud highlighting of the leading role of Chiapas (el Estado de Vanguardia). They say they want to protect HR. But they don´t. Occurs only the opposite than in the speeches and slogans (hechos, no palabras) that decorate walls and fences.

The Mexican government has continuously failed to honour their word. Tapachula and the southeast Mexican border in general “should” be the priority of the government due to dozens of reasons. Thousands of young Mexicans from this region migrate to the US because they don´t see any future here, besides the extreme poverty and poor possibilities of a good education.

On one hand, just under the sign “Welcome to Mexico” there is a note that kindly inform the incoming foreigners that any abuse of authority should be announced. On the other, there are the untouchables INM officials. Highly problems-seeking, often corrupted and uneducated. They abuse the doubtful power they think they have, they abuse HR, they abuse the HR treaties and covenants Mexico ratified, thinking they resemble gods.

The double face policy of Mexico has been already explained in the post "En la fabrica de focos trabajan sin luz". In other words: "We are more than interested in respecting HR in the world...but not in Mexico”. The last noteworthy case of the sad situation occurred when the diplomats from Central American countries were forbidden to enter with their laptops into the INM detention centre in Tapachula. The diplomatic immunity and Vienna Conventions were breached. In a few days, local newspaper hurried up with an article with a big dose of national propaganda (again) about alleged case of a Honduras´ migrant being forced by her own diplomat to give a false testimony against the misbehaviour of INM officials.

Why can´t we read about the thousand cases of misbehaviour of INM officials instead? But maybe this occurs everywhere.

I´m conscious that I may face expulsion due to my behaviour (involving in political issues of Mexico) according the well known Art. 33 of the Mexican Constitution, however I don´t consider human rights issue political, ladies and gentlemen.

Fuente de foto del INM: http://static.aztecanoticias.com.mx/imagenes/2011/19/838337.jpg

Opice se opičí až to bije do očí

Možná by bylo lepší prezentovat se po tak dlouhé odmlce kvalitnějším příspěvkem s oduševnělejším obsahem. Těžko si tímto získám více čtenářů, není vyloučeno že naopak po dnešku ubudou.

Trefnější vyjádření než v nadpisu mne při pohledu na nové logo Benziny, které má výhledově nahradit stávající pro nás známé “malé béčko”, nemohlo napadnout.

Orlen, údajně polský koncern, kterému Benzina patří, má totiž ve znaku orla a tak chystá toto nóvum zavést i od Krkonoš na jih. Díky “orlu” ve znaku si budeme kupovat prý více benzínu. Na tom by nebylo nic divného kdyby…logo bylo poněkud více odlišné od toho, které používá desítky let státní mexický petrochemický gigant a jediný provozovatel benzinových stanic v Mexiku, mamutí PEMEX (Petróleos Mexicanos). Trochu originality dámy a pánové? Kdyby alespoň ten orel mžoural na těch benzinkách na druhou stranu!

Proč opětovně musíme někoho/něco kopírovat nebo se k “opicím” přidávat? Klasik by řekl: “Komu tím pomůžeme, co?!” Možná jsem dlouho v ČR nebyl. To má Benzina tak špatnou pověst, že musí měnit logo? Nebo je k tomu Orlenem nucena? Pevně doufám, že ve slíbené zkušební době se “nové” logo Benziny neosvědčí a já si tak s chutí budu jezdit dál k “českému béčku”.

Por su sistema capitalista, México me vuelve socialista

(The following post was written on 17/11/2010, months before the revolutions in Arab world)

Como se decía en los años 70´s del siglo pasado, en plena Guerra fría, en una familia rica de un país africano: „Si quiero, que mi hijo se vuelva comunista, lo mando estudiar a Paris. Si quiero, que tenga cabeza llena de ideales democráticos, lo mando a Moscú. Y así, al parecer, pasó conmigo. Vine al „wanna be” país capitalista llamado México, y me estoy volviendo socialista, tras haber observado la enorme desigualdad e injusticia que se nota en cada rincón de este paraíso natural, pero infierno social.

Vivir en México en la época de una de las peores crisis económicas que este mundo ha experimentado es una gran escuela y experiencia. Sin embargo, no es por la crisis sólo. Es por el sistema y es por la cercanía e omnipotente presencia de EE.UU. que México copia en varios aspectos, incluso en los malos.

Así, la situación no podrá durar mucho. ¿Cuánto tiempo más creen, que la gente de clase media y pobre (mayoría) soportará la injusticia y desigualdad en oportunidades? Alrededor del mundo pueden ver diario imágenes de huelgas y protestas. En México, igual que en la República Checa, a diferencia de Inglaterra, Francia, Grecia (o en un instante estoy seguro que de Irlanda) todavía no ocurre casi nada. Opino que no tardará mucho tiempo y llegará un cambio. Tendrá que. En México 10% de la población tiene en sus manos 80% de la riqueza nacional, una imagen bastante similar al mundial. Insostenible a mediano y largo plazo. ¿Por cuánto tiempo más permitiremos que la gente rica se haga más rica mientras que la mitad de México vive a borde de pobreza?

Eso dice un chico cuyo país sufrió por cuarenta años bajo de un orden socialista (queriendo llegar a comunismo), consiente de qué no fue ideal. Sin embargo, este capitalismo salvaje aquí y al norte del Río Grande, es otro extremo. Y tal vez peor. Espero que ahora, reflejando los últimos años, la mayoría nos hemos dado cuenta que neoliberalismo no es la mejor vía y cura para todo, que mercado libre no arregla todo y por último, que no se trata del “Fin de la historia” tal, como lo contemplaba F. Fukuyama. Hay que seguir buscando una tercera vía.

Véase post sobre la desigualdad en México:

Desigualdad DFctuosa, “No alternative”…for the poor ones

Un excelente artículo de J.E.Stiglitz: Of the 1%, by the 1%, for the 1%

Anti-missile shield in CZ

This is NOT WikiLeaks. It is just a briefing I prepared a long time ago. Almost two years after I handed in the following “Memo” to Prof. John Bailey from Georgetown University, Washington D.C., as a part of my final coursework, I publish it here. Now you can judge. Was my memorandum successful regarding the estimation of the evolvement of the situation?

Georgetown University, Washington DC, June 2009

Scenario Memorandum

Date, place: 8th July 2009, Prague, the Czech Republic

To: LTG O´Reily, Director of the Missile Defense Agency – U.S. Department of Defense

From: Lukas Musil, analyst of international relations for the region of Central Europe

Subject: The deployment of the U.S. XBR radar facility in the Czech territory

Summary: It is rather improbable that the U.S. will achieve positioning of the military base in the Czech Republic in the horizon of 4 years. The planned unilateral deployment of the U.S. antimissile shield - radar base in Brdy, would threaten the process of improving the relations between Russia and the U.S. and similarly would lead to deterioration of the relations with other key allies in the European continent. The positioning of the radar facility in Brdy is inconvenient for the current U.S. administration which looks for a dialogue. The Treaty about planned radar facility is improbable to be passed through the House of Deputies and Senate of the Czech Republic.

Key area of the policy:

· The consequences of the policy options taken by the U.S. and Czech side about the deployment of the U.S. anti-missile radar site in the Czech Republic

· Can the Missile Defence Agency still count with the Czech territory for its planned XBR Radar in Central Europe?

· The likelihood of the deployment

Time horizon: This memorandum is focused on the period from the summer 2009 until the autumn 2012. This is on the score of the new elections (presidential in the U.S. and Russia and to the House of Deputies in the Czech Republic) which will be held in 2012. The elections in 2012 can represent a milestone in the foreign policy of the key actors in the similar way as represented the elections of 2008 and 2009.

Background: In 1999 was approved by the U.S. Congress and signed by the President the National Missile Defense Act (Public Law 106-38). This law predestinates the direction of certain area of U.S. policy when mentioning: “It is the policy of the United States to deploy as soon as is technologically possible an effective National Missile Defense system capable of defending the territory of the United States against limited ballistic missile attack (whether accidental, unauthorized, or deliberate) with funding subject to the annual authorization of appropriations and the annual appropriation of funds for National Missile Defense.“ In other words, should this statement be fulfilled and the anti-missile shield could function effectively, it is necessary to deploy its facilities in different parts of the Earth´s surface. The U.S. has approached the Czech Republic because Central Europe is, according to experts from the Missile Defense Agency, an optimum location for the positioning of a missile defense facility (XBR radar) protecting the territory of the USA as well as the centre and northwest of the European continent against the possible attacks from the “Rough States“ (in this case Iran and Syria). Your agency has also enumerated that one of the best territories which would fulfilled the requirements for an effective missile shield and would protect the U.S. territory is, besides the Czech Republic, also the northern Poland, where the missiles should be deployed. At a particular level, the Czech Republic has been in talks about its involvement into the missile defense system following an official request made by the U.S. on 19th January 2007 as regards prospective location of the radar as an element of the U.S. missile defence on the Czech territory. [1] The Czechs responded to the request for talks in a positive manner in a diplomatic note on 28th March 2007. The Ministry of Foreign Affairs confirmed that the Czech Republic decided to enter into negotiations with the United States on location of an anti-ballistic missile defense radar on its territory. U.S. military bases are supposed to be positioned in a very delicate part of European continent and that is why it whips up emotions in countries from France to Russia. The region of Central Europe has always been strategically very important[2]. This was a well known fact to all the major empires in the past[3] that tried to dominate Europe firstly via increasing its influence in Central Europe. The planned U.S anti-missile shield facilities in Poland and the Czech republic are primarily aimed against the „Rough states“, however it is obvious that such facilities perceive some European countries as threats for their own security. A case in point of such a country is Russia, nevertheless the members of the European Union – Germany and France are sometimes also mentioned.

The possible scenarios:

1) No U.S. radar base in the Czech Republic. (50% probability)

Decisive factor in this scenario is the Czech attitude. The U.S. will not deploy the XBR radar in the Czech territory due to the internal political situation in the Czech Republic and additionaly because of changing course in the U.S. foreign policy. The Czech side is reluctant and unsure about the future of radar facility. The treaty between the U.S. and the Czech Republic about the deployment of the U.S. military base in the western part of the Czech territory[4] was signed by the officials of both countries[5] on 8th July 2008, however the most important institution which will make the final decision, the Czech parliament, has not ratified the treaty till this date. The planned radar base has been since the same beginning perceived negatively by the majority of the Czech population (68 percent against[6]). The former Czech government of Prime Minister Topolanek did not listen to the voice of electorate and despite the public opinion was putting through the U.S. radar base. The government lost support in regional elections in November 2008 and finally lost the majority in the key institution, House of Deputies, which led to its end in April 2009. Topolanek´s Civic Democratic Party, as the only party in the Parliament supporting the U.S. radar facility, lost its majority in the Senate too. The elections for the House of Deputies are planned on the autumn 2009 and the probability that will win the Social Democratic Party, which is against the planned U.S. radar base, is high. In the particular case - deployment of a foreign military base in the Czech territory other big parties (Christian party, Communist party) will join the Social Democratic Party and will apparently obtain the majority in the House of Deputies voting against the U.S. radar base. Without the ratification of the treaty by at least 120 of 200 members of the House of Deputies (absolute majority) and absolute majority of physically present senators in the Senate, the radar base can not be built in the Czech territory. Another, partial option, is that after the elections in autumn 2009, the members of Parliament will enforce a public referendum, so as the Czech population could itself decide about the radar base. In this referendum, according to current surveys, almost 70 percent of the Czechs would vote against the U.S. radar base.

2) U.S. Radar base according the initial plan. (20% probability)

Providing the fact that the Czech parliament or public referendum will approve the treaty between U.S. and the Czech Republic then the U.S. will deploy the XBR radar according to the initial plans in the territory of the Czech Republic. This facility will protect the U.S. as well as a substantial part of the European territory. Moreover, U.S. increases its prestige and will become more powerful in Europe. The facility will be involved into the NATO structures. However, the involvement into the NATO structures will not tranquillize the U.S. rivals in the European continent who demand their own European defense system (France and Germany) and on the other hand obviously will constitute a threat for Russia. Russia´s revenge will represent deployment of its long or middle range missiles close to the borders with Poland, in Kaliningrad region. Apart from this, the decision of positioning the U.S. bases in Czech Republic would threaten the arrangements between Russia and U.S. about the decrease of strategic nuclear missiles[7] achieved on 6th July 2009. These events could lead to a scenario similar to the Cold War.

3) U.S. Radar facility in another country, out of the “Hot“ territory. (15% probability)

The course of U.S. foreign policy has moved to a different direction based on dialogue rather than monologue. Due to this new approach to rest of the significant actors of world´s politics, the U.S. will agree with the Russian proposal to deploy the radar and missile sites in a neutral and not conflictive territory. That policy would not jeopardize, in contrary to the second scenario, the interests of Russia. A proposal which talks about involving any other country in another region different to Central Europe has been advocated by the Russians since 2008, when President Medvedev claimed that U.S. should better use a former Russian missile base in neutral Azerbaijan, if the target for the U.S. really represent the proclaimed “Rough States“ Iran and Syria. It is improbable that U.S. will accept this proposal, as it would have significate to be subordinated to the will of Russia.

4) Closing the U.S. National Missile Defense program. (15% probability)

The current U.S. administration will stop its National Missile Defense program due to its apparent inefficiency and expensiveness and/or because of revaluation of priorities in foreign policy by President Obama´s Cabinet. The administration of president Obama has not yet clarified its attitude and has not decided about the future of the Missile Defense System, strongly supported by former president Bush. However, President Obama made a statement mentioning that the anti-missile shield defense program will not continue if proved to satisfaction that it does not function. Now, the administration waits for expertise reports, whether it is worth continuing the anti-missile shield program or whether to leave it. President Obama claims that once there is no threat from Iran or North Corea, no anti-missile shield is necessary. Despite this statement, the eventual U.S. military sites in Central Europe or anywhere in the World, as mentioned above, have its unexceptionable strategic importance aiming towards the increase of the presence and influence of the U.S. in Europe or in any other part of the World. Therefore, also due to this reason, the U.S. will be reluctant to leave its National Missile Defense program.

Sources

Books

1. Baylis John, Smith Steve. (Eds.) 2004. The Globalization of World Politics, An introduction to international relations. Oxford: Oxford University Press.

2. Waisová, Šárka. 2007. Atlas mezinárodních vztahů. Prostor a politika po skončení studené války. Atlas of the International relations. Politics after the Cold War. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Internet

3. Anti-missile defense. July 6, 2009. www.protiraketovaobrana.cz

4. Anti-missile defense would threaten yesterday´s arrangements. Lavrov Sergei. July 7, 2009. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/173131-lavrov-protiraketova-obrana-by-ohrozila-odzbrojovaci-dohody.html

5. Two thirds of Czechs against U.S. radar base – poll. April 15, 2009. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/proti-radaru-v-cr-se-vyslovily-dve-tretiny-lidi/371244?id=371281

6. U.S. Defense Missile Agency. July 2, 2009. http://www.mda.mil

[1] http://www.protiraketovaobrana.cz/obrana.asp?y=obrana/eng_1_mdandczr.htm&param=6. July 6, 2009

[2] As the famous scholar, Karl Haushofer mentioned: “He who has under control Central Europe has under control also Russia. He who has under control Russia, has under control also the Euroasiatic continental mass. And he who has under his control the continental mass rules the World.“

[3] Napoleon´s France, Hitler´s Third Reich or Stalin´s Soviet Union

[4] Former military zone called Brdy, also used by the Soviet troops as the military baracks after the invasion of the countries of the Warsaw Pact to Checoslovakia in August 1968

[5] The U. S. represented the former Secretary of State, Condoleeza Rice, for the Czech side signed the minister of Foreign Affairs, Karel Schwarzenberg

[6] Two thirds of Czechs against U.S. radar base – poll. April 15, 2009. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/proti-radaru-v-cr-se-vyslovily-dve-tretiny-lidi/371244?id=371281

[7] Lavrov: Anti-missile defense would threaten yesterday´s arrangements. July 7, 2009. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/173131-lavrov-protiraketova-obrana-by-ohrozila-odzbrojovaci-dohody.html

Photos from: http://farm1.static.flickr.com/85/271991230_ae77890975.jpg

Happiness of having a classic Beetle, concerns about the future of Czech goods

Volkswagen Beetle. It´s not it, folks. It´s him. The vehicle with great V. My dad in law lent me one of his beloved vehicles of his fleet. „Vocho“ or „Volcho“, how is maybe the most popular car of human history called in Mexico. I use it in Tapachula daily. The “Eastern” bloc used to have its Trabant, in the “West” you travelled in VW Beetle. Now, I can boast about the experience of having owned both – Trabant and VW Beetle. In my family we´ve had two Trabant, now I ride the Vocho. Only few people know that the constructor of this treasure, the famous Sir Ferdinand Porsche used to have Czechoslovak nationality and was born in a small town which you´ll nowadays find in the Czech Republic.Mexico remained the last country in the world, where the VW Beetles were still produced, until the first years of this millenium. Even nowadays there are thousands of them crossing the Mexican roads. It is a marvellous feeling to sit behind the steering wheel and feel the old flavours of the beetle´s interior. However, I remember my friend Honza´s commentary, sitting one day on the seat of co-pilot in my Mazda 626 (year 1992) with electronic devices and modern interior, while we were driving from Budejovice to Prague. He said: “You know Luke, can you imagine that in the time the Japanese produced these Mazda, we still were producing the old Favorit, incomparable right?” I said: “Yeah mate, you´re right.” The comparing once again came on my mind, now Mazda vs. Beetle, which results even more incomparable.

Another evidence of a Bohemian touch on this car, besides the constructor? The “Barum” tyres. These were produced...guess where. Yes, in the heart of Europe. Actually, Barum tyres constitute for me the jewels of my Mexican VW Beetle which left the factory in 1989. Why? I feel on them pretty safe in every curve and serpentine. As if I drove in the Czech Rep. Just a piece of genuine Czech tradition on Mexican roads. What a pitty, Barum doesn´t export to Mexico anymore. Why? Further details you´ll find in my thesis, but generally, that ´s an old, well known song – the policy of the mother company - concern Continental - which bought Barum few years ago does not permit it. In spite of the fact the Mexicans like Barum and ask for Barum, they can´t buy it. The same which occurs with Škoda Auto, while being member of VW. For Volkswagen group it´s just inconvenient to let enter the Czech cars to Mexico as they know the probable consequence this would have on the proper mark VW.

God bless the Czech goods. Do we still have a chance to sell our typical stuffs abroad? It´s not about the bad Czech Export Policy, this can´t do much. The beginning of the end started with the privatisations in the 90´s and joining the international concerns. I know. If the Czech companies would not have joined, they would probably not survive. That´s what they have been said. So they survived, but can´t do what´s convenient for them now, they have to respect the orders from their foreign owners. Well, what does still remain in "our" hands? Companies like Budějovický Budvar – Budweiser beer. I am asking for how long? Isn´t there another solution so as we remained with our face, our goods and our decisions? Probably it´s too late. It´s sad – the wild capitalism has ruled. Without thinking the consequences. Money money money. In this article you can observe how easy is to switch from one idea to another. This should not happen, though. I am sorry.

„Otázky Václava Moravce" pro Musila

Nadpis berte s nadsázkou. Kromě jména renomovaného moderátora je však jeho zbytek pravdivý. Dole zodpovězené otázky sloužily jako podklad pro článek v magazínu Český export, příloze deníku Profit z 21. března 2011. Pokud možno příjemné čtení, ať už v originále nebo editované, viz http://www.ceskyexport.cz/clanek/pridejte-se-k-mexicke-vlne.aspx

3. Mexiko je klasickou zemí s velkými příjmy z ropy, za něž nakupuje výrobky v zahraničí. Je ovšem i samotný petrochemický průmysl šancí pro české dodavatele? Jak zemi ovlivnila ropná ekologická katastrofa v Mexickém zálivu?

Problém pramení již ze samotné mexické Ústavy. V té je zakotvena klauzule o tom, že ropa na území Mexika a její těžba náleží výhradně mexickému národu. Největší, a vlastně jediná ropná mexická společnost, mamutí PEMEX, má v zemi monopol na těžbu i distribuci ropy. Čechovi se pak naskytne léta neznámý pohled – bez výjimky všechny benzinové pumpy v Mexiku nesou stejné logo PEMEX. Jedná se o sedmého hráče v těžbě ropy na světě, příjmy z PEMEXu tvoří třetinu veškerých příjmů mexické vlády. Šance pro zahraniční dodavatele a těžební společnosti je ve spolupráci právě s PEMEXem. V posledních letech je národní petrochemický podnik stále ve větší ztrátě, mezi lety 2006-2009 se snížila těžba o 25% a vládou je do něj naléváno čím dál více peněz. Přesto jsou možnosti, hlavně v hlubinné těžbě, pro zahraniční investory rok od roku větší. Problémem byly v minulosti hlavně zastaralé technologie a tudíž pokles výtěžnosti ropných polí. Proto nyní PEMEX přistoupil ke strategii spolupracovat se zahraničními investory, kde vidíme šanci i pro české firmy. V současnosti například probíhá kampaň, při které státní gigant objíždí USA i Evropu a hledá naftařské společnosti se zkušenostmi s hlubinnou těžbou. Ropa zůstane nadále mexická, ale zahraniční firmy, které budou v Mexiku těžit, resp. pomohou s technologií, dostanou např. rekompenzaci v podobě provizí z každého barelu. Havárie na vrtu Deepwater Mexiko přímo nezasáhla, přesto žaloval stát Tamaulipas v říjnu minulého roku společnost BP o 5 mil. USD za provedený monitoring katastrofy a přípravy na zabránění škod, přidal se tak k dalším třem mexickým státům. Mexičané měli strach a bylo takřka jisté, že pokud by se podařilo zamezit unikání z amerického vrtu o dva měsíce později, ropa by se díky změně proudu a větrům, mexickým výsostným vodám ani plážím nevyhnula. To by samozřejmě mělo nedozírné následky pro celou řadu odvětví. Naštěstí se tak nestalo a Mexiko přežilo největší ekologickou katastrofu minulého roku bez větší úhony. Každoročním problémem pro petrochemický průmysl jsou však i nevyzpytatelné hurikány, které se Mexickým zálivem přeženou a často nuceně těžbu přeruší.

4. Mexiko je velmi závislé na vývoji ekonomiky v USA. Lze Mexika využít jako odrazového můstku na americký trh?

USA jsou pro Mexiko něco jako SRN představuje pro Českou republiku, jen se jedná o symbiózu v daleko bizarnější a závislejší podobě. Se situací v USA skutečně padá a roste mexická ekonomika. Ačkoliv se Mexiko každým rokem snaží diverzifikovat své obchodní vztahy, přes 80% veškerého mexického exportu putuje do USA. Využít Mexika jako odrazového můstku se tak přímo nabízí. Existuje spousta evropských společností, které skutečně využívají Mexiko a jeho smlouvu o volném obchodě jak se Střední Amerikou, tak hlavně s Kanadou a USA, k rozmachu svého podnikání. Neplatit dovozní cla na většinu svých produktů při vstupu na trh USA je velké lákadlo. Existují dvě hlavní cesty jak proniknout přes Mexiko do USA. Jedna z nich je zřídit si pobočku přímo v Mexiku, vyrábět a vyvážet do USA zboží vyrobené přímo v Mexiku. Další možností je přivézt do Mexika ještě nedokončené výbky, v Mexiku je „dodělat“ tak aby obsahovaly dostatek místního materiálu, byly považovány za mexické a mohly tudíž rovněž využívat smlouvy o volném obchodu s USA.

5. Nakolik se v Mexiku projevila krize na chování spotřebitelů a výdajích vlády?

Krize zasáhla Mexiko stejně jako jiné země na všech kontinentech. V Mexiku jsou na hospodářské krize o trochu více zvyklí, od osmdesátých let se přes Mexiko přežene tento fenomén v průměru každých sedm let. Zemi tentokrát nezasáhla krize tak hrozivě jako USA, banky a systém veřejných financí v Mexiku byly a jsou ve velmi dobrém stavu. Není bez zajímavosti, že bohatí Mexičané peníze mají, krizi nepocítili a bohatnou možná ještě více. Prodej luxusních značek v řadě odvětví v době krize zaznamenal v Mexiku strmý růst, renomované značky typu BMW, Hugo Boss nebo Emporio Armani, z Mexika během krize udělaly jednu ze svých vlajkových lodí. Mexičané kteří mají peníze to totiž velmi často a rádi dávají na odiv. Střední třída, v Mexiku velmi zúžená, v době krize začala kupovat více „neznačkových“ potravin, léků, oblíbenými se staly tzv. supermarketové značky. Pravý opak než u horních několik set tisíc Mexičanů vlastnících přes 80% veškerého bohatsví země, nastal v případě většiny mexické populace. Po krizi patří Mexiku první místo ze zemí Latinské Ameriky v počtu chudých osob. Podle údajů OSN nyní přes 50% všech Mexičanů žije pod hranicí chudoby, kdy si nejsou schopni ufinancovat základní potřeby – zdravotní, stravovací, ošacení. Tito Mexičané mají samozřejmě kupní sílu velmi omezenou, která se v době krize ještě zmenšila. Mexická vláda v době krize omezila výdaje a investice. Naopak musela vynaložit další prostředky na bezpečnost ve své válce proti drogovým kartelům. Ostatně neutěšená bezpečnostní situace hlavně v některých částech Mexika a boj s organizovaným zločinem byly prvořadými tématy i v době finanční krize. V jednom z nejprůmyslovějších regionů na severu země již pocítili odliv zahraničních investorů z obav o bezpečnost, další si investice do Mexika začali rozmýšlet.

7. S Mexikem nemáme nějaké nadstandardní historické vazby, přesto – jaké je povědomí mexických partnerů o Češích a českých výrobcích?

Je dobré si uvědomit, že největší překážkou vzájemných vztahů je opravdu především vzdálenost. Nebýt vod Atlantiku, patrně by vztahy byli mnohem vřelejší. S Mexičany máme totiž do jisté míry podobnou historii věčně utlačovaného národa. Mexiko bylo vůbec první demokratickou zemí, která odmítla od samého počátku Mnichovskou dohodu roku 1938. Pro ty z Mexičanů, kteří měli štěstí navštívit Evropu, je Praha nejkrásnějším městem na světě. Spíše než Českou republiku znají místní však Československo, což platí i pro Mexičany vysokoškolsky vzdělané. Značka Made in Czechoslovakia má v Mexiku zkrátka stále svůj zvuk. Nejdražší ulice Mexico City v luxusní čtvrti Polanco se pyšní názvem Masaryk, tamtéž stojí i socha našeho prezidenta. Další čtvrti a ulice nesou názvy Lidice, Čechoslováci, či Praha. Mexičané znají Jana Nepomuckého i Václava Havla. Obrovské jméno nám v Mexiku udělala Věra Čáslavská, která byla při OH 1968 miláčkem publika a starší generace Mexičanů na šestinásobnou medailistku her nedá dopustit. Vzhledem k místnímu fotbalovému šílenství zná ale většina i těch nejmladších Mexičanů naše fotbalisty, hlavně z let na přelomu tisíciletí. Co se českých výrobků týká, dodnes se v Mexiku používají těžké stroje, technika a traktory - někdy i přes 30 let staré. Prestiži se kromě těžké techniky, skla, piva nebo motocyklů Jawa, těší třeba značka Baťa. Mexičané značku poznali dávno před tím, než byla reklama této zlínské firmy na MS ve fotbale v Mexiku za každou brankou, při každém zápase. Obecně jsou české výrobky v Mexiku považovány za velmi kvalitní.

Lukáš M.

First days at the border

Well, finally it´s been launched. The process of our adaptation, about twenty hours far from the world´s hugest agglomeration, Mexico City. Even though I was about to move a little bit later, I´ve been living in Tapachula since the second week of March, 2011. The city is not worse than I had been told. It´s a big difference comparing to the DF. The pace of everything is much lower, people are more kind to each other, that´s right even for Taxi and Colectivos drivers. In this sense it even resembles Europe, the pedestrians are respected by the drivers. Hot, humid, sunny, rainy two hours in the afternoon, green and with a superb view on a Volcano Tacaná. Welcome to Tapachula! For those who don´t have a clue where Tapachula situated is, find on your map the same southeast corner of Mexico, and you´re there. The 200 thousands town (according some Mexicans nearly 500 thousands) is only about 25 km far from the Pacific ocean and driving the same distance is needed to get to Guatemala. Before I came to Tapachula, I´d been told about its inmense importance in the production of coffee, this has been already confirmed by myself..personally. During a trip around the town you´ll find dozens and hundreds of coffee farms and plantations (fincas cafetaleras), situated in upper altitude than the hot and humid Tapachula is.

Coffee, cocoa and cattle – omnipresent and visible inside or in the neighbourhood of this town. A lot of the plantations are being owned by foreigners, particularly Germans, who arrived here in the beginning of the 20th century. Plantations and its Haciendas called Bremen, Hamburgo or Alpes say more the thousands words. Local people even claim, that on one of the Haciendas with fincas (the one where a museum of coffee is, see the photo) used to live the brother of Eva Braun, Mr. Braun after being forced to leave his native Germany.
Having mentioned Mr. Braun, other migrants are also omnipresent, but for me not visible till now. Obviously there must be hundreds of thousands of South and Central Americans crossing the border in the Tapachula region and looking for a better life, above all in the US. To those guys I´ll intend to help. Not to help them to cross the border itself, but help to protect their rights as all of them have. The human rights. According to the Mexican version, the state of Chiapas has started to protect the rigts of the transmigrants years ago, is supposed to be the best protector among the Mexican states, and it boasts about it a lot. I´ll see in the following months, whether it´s near the reality or if it´s about nice words only.

By the way, even the Guatemalans who don´t intend living in Mexico nor wish to continue to the USA, visit Tapachula a lot. For Guatemalans, nearly everything is much cheaper in Mexico than in their native country. They visit the Tapachula´s mall Sam´s as well as Bodega Aurrera, some of them in cars (also of the Czech mark - Škoda Octavia and Škoda Fabia), however the majority coming on the typical, old yellow school buses, imported from the USA. They´re shopping like crazy, similar as the Austrians used to do in the Czech border region after the 1990. They even don´t need a passport, if living in the region which borders Mexico and if they´ll stay max 3 days I think.

And me? What will I do in Tapachula? I´ll seek for the opportunities, there are obviously dozens of them. To export coffee, cocoa, mango? To import high quality Czech goods and machinery, Czech beer? The descendents of Germans will love the original central-european Budweiser Bier, Pilsner or Bernard, won´t they. What about encouraging the tourists to visit this forgotten part of Chiapas? Definitely, I want to get involved in the matter of human rights protection. Too many ideas which I need to put to earth, and I´ve already started.

At the beggining, I will probably impart classes at some of the local schools, among them universities. Classes of what? Of anything. For them, it´s a secondary concern. Ridiculous? Not. Just the reflection of being a European with some (actually few) experience and living on the southeast Border.
Anyway, keep your fingers crossed, please! I will need it. Thanks folks...

Fuentes de fotos:

http://changarrovirtual.blogspot.com/2010_09_13_archive.html

www.explorandomexico.com.mx/.../mexico/2488/

www.skyscrapercity.com/showthread.php?p=42218586

omerfreixa.blogspot.com/2010_05_01_archive.html

Mezi proudy - návrat do středověkých stř. Čech

MEZI PROUDY je první veliký, třídílný Jiráskův román z českých dějin. Jest první dobou svého vzniku. Napsán v letech 1887-1888.

Já jsem z místní knihovny Velvyslanectví stačil přečísti - v úhledné, časem zašlé vazbě - díl první, „Dvojí dvůr“, začínám teď díl druhý, to už syn Ohnivcův vyroste, na prvních stranách jsou popsána zvěrstva páchána v Židovské čtvrti, zkrátka pogrom. Uvidíme jak to bude pokračovat dál, ale čte se to výborně...

První kniha mne nadchla, učarovala mi Jiráskova znamenitá obratnost ve vyjadřování, značná historická přesnost, ale i představivost a celková zdatnost ve psaní rozsáhlého románu. Kolik obrazů staré Prahy i lesů křivoklátských vyvstanulo za dobu četby přede mnou, jak jen jsem se těšíval na další večer, kdy si budu moci knihu otevřít a ve čtení pokračovat.

Pane Jirásku, vzdávám holt. To jak s vámi hromadně nakládali a vykládali Vás komunisté, zda to bylo špatně nebo dobře, to je jiná story.

Čtete se výborně a národní hrdost v člověku probouzíte, to je holej fakt.

Birds fly from the Czech rep - Starým dobrým ptákům se už u nás nelíbí

CZ: V rozhlase jsem před pár týdny zaslechl: „V České republice zmizelo za posledních 30 let deset miliónů ptáků. Mohou za to hlavně zemědělské postupy – používání herbicidů.“ Alarmující je podle odborníků také to, že ubývá určitých druhů a jiné, dosud v našich krajinách se nevyskytující, se objevovat na českém nebi začínají. Mizí druhy chladomilné, přibývají ptáci z jihu. Nezvratný důkaz o změně klimatu? Na jednu stranu smutné, na druhou asi nezvratné. Důkaz toho, že nic není navěky. Ostatně před několika tisíci lety se nad Šumavou taky jistě neproháněly káňata nebo krahujci.

EN: Few weeks ago I´ve heard on radio: “In the Czech Republic during the previous 30 years around 10 million birds have disappeared“. According to the experts, the alarming fact is that certain kinds of birds can´t be found here anymore; and at the same time, new species, till now absent in our country, begin to live here. The birds which are used to live in colder areas emigrate, the thermophil birds immigrate. Forever. It´s not about a seasonal character. Another evidence about the irreversible climate change? Or just an evidence, that nothing remains for ever and changes constantly on our Blue planet. In Mexico or US, 500 years ago, neither we would have seen a single horse.

O dědovi

Bylo tenkrát po Revoluci. Pro mě to převratná změna nebyla. Mohli jsme se sice podívat na druhý břeh Lužnice, ale jinak zvonění klíčů s mým bezstarostným světem dětsví nějak zvlášť nepohlo. Jen těch turistů, co bylo tenkrát ve Velenicích, parkoviště u hranic praskaly ve švech. Rakouské krámky, nabité pro nás novým, exotickým - ne vždy lepším - zbožím, byly cenově nedostupné, ale reklama na všeléčící švédské kapky byla silnější. Čechoslováci je kupovali po litrech.

S dědou jsme začali podnikat první pěší výlety do sesterkého Gmündu, nuceně odděleného od Velenic a od nás po dlouhých 40 let. S dědou jsme u Rakušáků „vybírali“ automaty na žvýkačky a bonbóny, pro nás špunty jednu z nejvyhledávanějších atrakcí gmündských veřejných prostranství devadesátých let. Dědeček pro nás vždycky měl nějaký ten šilink, jednou jsme dokonce s pouhou mincí vybrali, patrně poškozený, automat kompletně. To bylo radosti na „Starém bělidle“, vzpomínáme do dneška jak se žvýkačky ve všech možných barvách a chutích sypaly a na chodník padaly, nám oči štěstím zářily.

Vzpomínám taky na mši v rakouském kostele, jak jsme s Lenčou, malí neznabozi, nevěřícně koukali na pobožné Rakušany a jejich křižování se při vstupu do kostela, řka že si klepou na čelo, že jsou asi blbí. Jak děda trefně poznamenává: „vylítli jsme z kostela, až se za náma prášilo“.
Navždy budu vzpomínat na lesy v okolí Velenic, kam nás děda tak často brával na houby. A nebo jen tak na projížďku na kole. Nikdy nezapomenu, jak mi děda v lese, kousek od našeho kultovního orientačního bodu „u mraveniště“ vyřezal loďku z kůry. Krásně vlhké, voňavé borové kůry, takové, jaké v jihočeských lesích po deštích babího léta můžete najít. Moc jsem si jí tenkrát vážil a rád si s ní hrál. Bylo to pár dní poté, co zemřel můj budějcký děda, taky Václav. Věděl jsem v tu chvíli - a byl jsem přes všechen smutek šťastný, že mi zbývá ještě dědeček druhý, a že si toho musím vážit.

Vzpomínám na rozmanité, svérázné a o to krásnější cesty ze zahrady, které povětšinou vedly přes oblíbená pohostinství u Pavlíčků nebo Besedu. Vždy na jedno a jednu – žlutou nebo hnědou, někdy taky malinovou. Občas nám děda objednal i párek, nebo salám a my ho jedli královským příborem. Rozverné povídání s hostinským Kubatou a vůbec celá atmosféra hospody, stály zkrátka za návštěvu i za babiččino vyčinění na oko, že jsme „zasejc byli v hospodě na salámu“.

To byly časy. Kolikrát jsme si rozbili kolena na kolech, co krve vyteklo. Před staďákem, za tunelem, i u zahrady. Ale Velenice jsem od dětství prostě miloval. A hlavně lidi v nich. I dnes, když procházím ulicemi od Konzula k bývalej celnici, slyším ozvěny našich mladých hlásků.
Byla taky tenkrát v módě angličtina, začínali jsme s ní všichni. Dědu nevyjímaje. Já na jedné straně ulice, děda naproti. „Helou Luky, hau á jů?“ pravil děda, „Ájem fajn end votebaut jů?“ opětoval jsem mu laškovný pozdrav. To ještě nebyli v ulicích Velenic sociální pracovnice. Za pár let už tam zase nebyli. Zpřísnily se vyhlášky, děvčata byla odejeta do veřejných domů, taky snaživí Vietnamci usadivší se po 89´na Aleji mezi kaštany, postupem času skoupili kamenné domy. Změnilo se toho dost. Jen dědeček z Velenic se nezměnil.

Kdo z rodiny by neznal jeho kultovní průpovídky, které obšťastňují každé rodinné setkání a díky nimž je u nás doma dobrá nálada, i když ne pokaždé je k tomu pádný důvod. Nechá-li u nás doma někdo lahev u nohy stolu, nemůžeme nevzpomenout na dědovu moudrost „jako starej Kos“, který si nosíval do putyky alkohol vlastní provenience, aby tak ušetřil, a přesto se s přáteli pobavil.

Děda nemá problémy promluvit s kýmkoliv, potykat si, lidi ho zbožňují a rychle poznají, že se jedná o dobráka od kosti. Už před léty se stal prakticky i maskotem budějckýho hokejklubu, jak někdo trefně napsal do přání k odchodu do důchodu,...Šimi hrával ještě za dorost. Tenkrát jeho vřelost poznal Jirka Dopita ze Vsetína. Nepřemožitelní Valaši přijeli v neděli na staďák, čekal je zápas extraligy, procházeli průchodem mezi kabinami, když děda s otcovskou starostí zahalekal: „Jaká byla cesta Jirko?“ Dopita, tehdy hvězda extraligy a repre v jednom, se pousmál a odpověděl, že docela dobrá. Byly to krásný sezóny, Šimi začínal nakukovat do extraligy, na starým promrzlým zimáku jsme s dědou chodili do kotle, blízko pod Kaštana. Já, o dvě hlavy menší, často jsem při pokusech vidět víc přepadával, vrávoral, ale atmosféru si užíval. Zábradlí bylo v kotli sporadicky. Děda uměl ukonejšit, když jsem se ho zeptal mohu-li v něm hledat oporu místo žlutých klandrů, s nadsázkou a úsměvem na rtech vypustil pro mne již dnes kultovní větu: "Opři se o mně jak o Sovětskej svaz".

Děda mne přivedl k lásce k parním mašinám, vlakům a železnici vůbec. Putovní knihou všech vnoučat byla ve Velenicích, v ulici U Nádraží, od nepaměti ta o lokomotivách československých tratí. Díky dědovi jsem už jako malý zasvěceně kamarády poučoval jak rozeznat Brejlovce, Bardotku, kde jezdí Karolína, jak velký je Mikádo. Výlety lokálkami v regionu Vitorazka, letní Šumavou a hlavně dalekou štreku do Velkých Popovic budou navždy v mé paměti. Vždy s privilegiem stát s fírou v mašíně, hned za tendrem, přikládat do kotle, utírat se pucvolem, jakej kluk mohl mít hezčí dětství! Přes nevoli babičky a na radu dobráka, kamaráda Kopřivy, jsem se ani kolikrát po takovým železničním výletě mýt nechtěl, jak se mi ta čerň z popela a mazutu parních krásek líbila.

Děda rád pošťuchuje babičku, ale jsem si jist že je to jenom svérázným projevem lásky, zkrátka a opravdicky ji vrúcně miluje. Kolik už let, desetiletí. Je to obdivuhodné, zlatou svatbu měli už před pár lety.

Já už bohužel nepamatuju dědovo vystupování jako činovníka ve velenickém divadle, fotbalového trenéra, ani další desítky aktivit, které za svůj život prováděl a ostatní obšťastňoval. Jedno vím jistě. Vše dělal s láskou, přesvědčením, že dělá správnou věc.

Děda mi vždy poradí s nadhledem, bonmotem a 76letou zkušeností, pozvedne náladu. Je mi s ním dobře a vždy sranda. Taková, kterou nezažijete s žádným kamarádem. Ne že bych se s kamarády nezasmál, ba právě naopak. Ale dědův humor je osobitý. Dědův smysl pro humor zdělil i můj taťka. Oba mě toho naučili spoustu. Nechci aby děda někdy umřel, chci aby tu byl navěky, aby takovýhle lidi neumírali, chci aby mohly moje děti poznat mýho dědu, když už v případě mýho taťky se to nesplní.
Dědo, děkuju Ti za to že jsi, jaký jsi. Chci taky denně před sedmou vstávat, nemoci dospat, v noci chrápat a po holení decentně vonět pitralonem. Chci číst pohádky vnoučatům, jezdit dál na zahradu, mít bílou hřívu a úhledné kotlety.

Chci být jednou takovým dědou, jakého mám já. Snad se sny plní.

PS: pokračování o milovaných babičkách v přípravě...

La República Checa - potencia mundial en energía solar

La República Checa pertenece hoy en día entre los líderes de una de las llamadas energías renovables, energía solar. Está bien o mal? Pues, para los que conocen el paisaje de los países del Reino de la Corona checa, es un desastre. Ver nuestro campo checo que se llena con paneles fotovoltaicos. Para la ecología, quien sabe. Vamos a ver que dirá el futuro, pero yo creo que es sumamente desafortunado, que México con su potencial de días soleados y vastos desiertos del norte, casi no produce.

Los paneles fotovoltaicos instalados en la R. Checa sobrepasaron en el 2010 el rendimiento máximo de 1800 MW. Así, este país centroeuropeo de extensión de Chiapas, con el número de días de radiación solar bastante inferior al que tiene México, volvió a ser la potencia mundial en energía solar, el rendimiento es incluso mayor que en los EE.UU. Mayor capacidad de instalaciones para producir la energía solar que los checos tienen en el mundo sólo los españoles, italianos y alemanes. El líder mundial en la energía fotovoltaica es Alemania con la potencia acerca de 1600 MW. Según las estadísticas de la Asociación Europea de Industria fotovoltaica (http://www.epia.org/), la Unión Europea es el líder mundial en la producción de la energía solar con 28000 MW, la cual abastece a 10 millones de hogares europeos.

Una de las noticias elaboradas para CzechTrade México.

Fuente: Hospodářské noviny, www.nazeleno.cz/energie/krize-fotovoltaiky

Peseros – the minibuses of Mexico City

If Mexico City doesn´t amaze you by its hugeness, diversity, unequality, or 26 million of people, it surely will by its public transport. I have already described the Mexican underground, it comes the time to do a similar thing regarding the cult small buses which get you a lift to/from metro, metrobus or get you in the worst of the cases just a few steps from the place you need to get. I like their punctuality, shapes, green-white colours, noise of the old engines and history which reaches surely to 70´s. "Los Peseros"

This means of transport will get you everywhere and is unforgettable. Despite of their age and burden which represent for the environment, you can still see thousands of them rushing the streets of Mexico City. You can stop them on every corner, just lift your arm, jump on it (sometimes even during the drive) and pay the driver. You get off when you wish, just press the bell inside or shout at the driver! There are hundres of routes, but in fact the only ones who know them are the drivers. It will take time to you to get familiarized with your route. The Peseros don´t have any “quantity limit” of passangers, so during a rush hour be sure that you can end up hanging on an aluminium pole placed at the front as well as the rear door like a carpuller at a railway station. Marvellous experience, even better if you´re wearing a suite and a laptop. The Peseros rarely close the door, the drivers love the wind in their hair. There is no schedule, the unit sets off when the driver decides or the „stopwatch man“(the one who check the time distance between the units and indicates to the passangers which Peserao goes which destination). The drivers resemble Formule 1 pilots, scarcely respecting rules, due to the fact they want to transport as many passangers as possible during the ride, during the working day – the driver´s salary depends on them. Sometimes, you´ll take a part of a regular race between the Peseros. Two years ago, the peseros were pushed away from the hugest avenues in DF, Periférico and Insurgentes – nowadays Periférico is operated only by the green “eco-buses”, which don´t stop everywhere and are more expensive and on Insurgentes you will be astonished by Metrobus. What a pitty. No fun anymore!There are basicaly two types of the Pesero drivers – teens, normally with strongly gelled hair type „Mexican hedge or Elvis“; and older gentlemen, age of my grandfather. If you get on the Pesera of a teen driver, you´ll probably experience extremely fast ride, complemented with a disco, reageton, banda or similar style performance on his unit´s radio. And it will play very loudly, there´s a guarantee of waking you up in the morning and screwing you up in the evening, after a hard working day. The Peseros are run by private transporters, but in the DF they are subsidized by local government. That´s the reason why you pay just 3 or maximally 4,50 pesos, depending the distance. Still, according the transporters, the drivers, who collect directly the fare, keep up to 40% a day exclusively for their pockets. Do they steal? "The one who doesn´t steal in the plant, makes his family poor" an old proverb from the communist times says.

Buena música: Estamos perdiendo el gusto

Casi siempre. Entre mis compañeros de clase, desde primaria hasta donde sea, he sido extraño. Comparado con la mayoría. En cuanto a los gustos, en cuanto a las aficiones. No me ha gustado disco, heavy metal, pop ni otros géneros que en aquel tiempo eran temporalmente populares.

Prefería la música folk, oldies o country. Más adelante, gracias a mi padre descubrí en la música clásica, según yo, el mejor género musical. Muchos se burlan de mí hasta ahora, sin darse cuenta de lo que pierden si se dejen llevar exclusivamente por la corriente de la música “pop” del día de hoy. ¡Pero que se burlen, cuando maduren, tal vez también encontrarán en la música clásica el paraíso y alivio de los días mundanos! Música clásica tiene más cerca a música popular, que pensamos. ¿Si no fuera así, por qué sobreviviría más que siglos? Veremos, si en 100 años alguien se acordará de la música “pop” - así la llaman - que nos obligan escuchar en los antros, peseras, metrobús…

A la “música popular”, deberíamos denominar únicamente las obras y canciones que se vuelven ampliamente conocidas y cantadas en una cierta región-país, pueblo (o mundo entero), que se popularizan – y más importante, que se transmiten de una generación a la otra. Es triste que más que 90% de las canciones del día de hoy no cumplan los parámetros de música popular en aquel sentido. Sin la popularización falsa de las canciones y su existencia intencionalmente prolongada en el radio, éstas no durarían en las mentes y gargantas del pueblo ni un solo mes. La música popular igual que la música clásica nos divulga mucho sobre la época, el humor, el pueblo, las tradiciones. Tal vez el hecho de la incapacidad de producir una buena música, que a largo plazo podría ser popularizada, es confirmación de la época loca que estamos viviendo. Sin rumbo, sin mensaje, sin objetivo.

Estoy convencido de qué lo bueno en cuanto a la música ya ha sido compuesto e inventado. Y créanme, lo mejor de lo mejor es la música clásica, donde - en lugar de escuchar gritos, llantos o declaración del amor – “hablan” solamente los instrumentos. Amables instrumentos con su tradición e experiencia de siglos en la escena mundial. Instrumentos que acariñan a la mente. Desde violines, pasando por violoncelos, hasta contrabajo. Pianos o flautas. Trompa de caza o arpa. Todos siginifacan una maravilla para nuestros oídos. Y con gusto puedo afirmar, que en México existen grandes amantes de música clásica así como personalidades de fama mundial.

Un gran mexicano, reconocido mundialmente, llamado Maestro Sergio Berlioz, es un director y compositor de obras de música clásica en México. Aparte de ser un gran humanista. Sus conciertos en Casa Lamms siempre cosechan grandes ovaciones del público. Con más de 30 años de trayectoria musical y académica, el musicólogo y compositor Sergio Berlioz ha participado en más de 3000 conferencias y conciertos. Sus conciertos didácticos, donde explica al público la obra, tocándola por partes, es una maravilla. Todos vosotros, que queréis escuchar algo diferente al “Mi niña bonita” o “I´ve got a feeling”, procurad a visitar la casa Lamms, la oasis de cultura y bellas artes en la Ciudad de México, Colonia Roma. ¡Tenéis la chance, por qué no la aprovechar para levantar el nivel de la música del día de hoy! Suena como comercial de mi parte, pero seguro les va a gustar. ACERCENSE Y PIDA SU RICA MÚSICA CLÁSICA!

En la foto: Sergio Berlioz, véase www.junglekey.com/search.php?query=Sergio_Berlioz&strictlang=1&lang=en&adv=1&img=1&type=image